Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2019

Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2019

Andreas Gajdošík, Baptiste Charneux, Marie Lukáčová, Pavla Malinová a umělecká skupina Comunite Fresca, kterou tvoří Dana Balážová, Markéta Filipová a Marie Štindlová, jsou finalisté 30. ročníku nejprestižnějšího českého ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autory do 35-ti let. Mezinárodní porotu, která o finalistech rozhodla, zaujaly jejich práce, které signalizují obnovený a aktualizovaný zájem o materialitu a smyslovost, a umělci, kteří se nebojí k práci v klasičtějších disciplínách jako je malba a sochařství, přistupovat otevřeným, současným způsobem. Silně na porotce zapůsobili také autoři, kteří se svými pracemi staví do centra aktuálních společenských diskuzí, a zároveň tak testují umění jako nástroj komunikace a snad i možné změny stávajících problémů.

Finalisty letošního ročníku Ceny Jindřich Chalupeckého vybrala mezinárodn porota ve složení Laurel Ptak, předsedkyně poroty, výkonná ředitelka organizace Art in General v  New Yorku, USA, Vjera Borozan, ředitelka projektu Artyčok TV, Lenka Klodová, umělkyně a vedoucí Ateliéru tělového designu na FaVU VUT v  Brně, Bonaventure Soh Bejeng Ndikung, zakladatel a umělecký ředitel centra SAVVY Contemporary, Berlín, Německo, Michal Novotný, ředitel Centra pro současné umění FUTURA a Vasif Kortun, programový a výzkumný ředitel galerie SALT v tureckém Istanbulu (2011–2017).

Letošním zahraniční hostem výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v  Moravské galerii bude britská umělkyně Tai Shani, jejíž esteticky excesivní instalace v mnohém připomínají vizualitu předních českých surrealistů Toyen a Jindřicha Štyrského a zároveň rezonují se současným zájmem nejmladší generace umělců a umělkyň o tělesnost, materialitu, iracionálno, magii či feminismus. Shani vytvoří podobně jako v roce 2017 Clemens von Wedemeyer nový projekt, který bude částečně reagovat na specifický prostor Pražákova paláce i uměleckou sbírku Moravské galerie. Zároveň půjde o součást ambiciózního projektu, na němž Shani v současnosti pracuje a který bude zahrnovat reálnou objektovou instalaci spolu s performancí ve virtuální realitě. Shani hodlá do projektu začlenit i některé prvky odkazující k tvorbě a osobnosti Toyen. Projekt vzniká ve spolupráci s galerií Temple Bar v irském Dublinu, v Brně ale bude mít mezinárodní premiéru. Kurátorkou výstavy je Tereza Jindrová.

Slavnostní vyhlášení Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019 proběhne 6. prosince 2019 v kině Metropol v Olomouciv rámci festivalu PAF.

Comunite Fresca

Můžeme říci, že Comunite Fresca je kolektiv, který je v mnoha ohledech feministický. Tři umělkyně, Dana Balážová, Markéta Filipová a Marie Štindlová, přistupují ke své tvorbě jednoduše s radostí, zájmem o své okolí a upřímnou péčí. Starodávné médium fresky si zvolily ze zaujetí samotným tvůrčím postupem, ale i pro to, co s sebou významově přináší. Freska jim umožnila posunout malbu směrem k přímějším zásahům do veřejných i soukromých prostorů a uvažovat nad dílem v úzkém vztahu ke konkrétnímu místu, jeho architektuře, bytostem, které ho obývají a činnostem, které se zde odehrávají. Malovat pro místa a pro lidi. 

Freska je ze své podstaty trvalou intervencí, ale definitivnost o sobě není pro autorky základní motivací. Naopak bychom v jejich dílech měli číst odkaz na přirozenou pomíjivost věcí a nutnost přijímat nevypočitatelnost osudu. Právě tento nefatalistický přístup je velmi svěží esencí jejich tvorby. Zároveň se ale setkáváme s malbami, které vznikají na základě hlubokého soustředění, intuice, vzájemného naladění a přirozeného prolínání rukopisů, jež se přibližuje téměř meditační praxi. Procesualita tvorby, včetně samotné řemeslnosti fresek míchání pigmentů, štukování atd., je důležitou součástí díla. Všechny umělkyně pracují na celku souběžně a práce ve skupině jim pomáhá neustále sledovat dílo s odstupem. To mj. umožňuje nakládat svobodně s velkou barevnou plochou, ale i plochou prázdnou. V kombinaci s osobitým použitím jak rozvolněných forem, tak konkrétních motivů a detailů vzniká esteticky i obsahově velmi vyvážená kompozice.  

Projekt na výstavě Ceny Jindřicha Chalupeckého má těžiště v podobě pěti intervencí do neziskových organizací, kterých si autorky osobně váží – Cesta domů, Jako doma, Kuchařky bez domova, Ratolest a Veřejný ochránce práv. Jedná se o symbolické gesto, které v sobě nese přání, aby dané instituce ve svých činnostech vytrvaly. Zásah do zdí každé nadace vnímají jako osobní dar, který zároveň přinesl zpětné vazby v podobě recipročních darů od zástupců jednotlivých organizací. Neplánovaně tak do projektu vstoupil rituální prvek symbolické výměny. V instalaci v Pražákově paláci se pak promítají jak zážitky umělkyň s těmito interakcemi, tak jejich osobní pohledy na dialogy umění, místa a člověka.

Více o autorkách

Více podrobností o finálovém projektu

Andreas Gajdošík

Andrease Gajdošíka na umělecké tvorbě zajímá její potenciální užitečnost, míra interakce s divákem a angažovanosti v okolním světě. Pracuje často ve virtuálním prostoru, programuje intervence do médií a sociálních sítí, tvoří mystifikační webové stránky. Svými projekty zviditelňuje například xenofobické nebo násilné postoje běžně sdílené a normalizované“ v online diskusních fórech. Své programátorské znalosti Andreas využívá i k manipulaci se zavedenými strukturami uměleckého světa. Tuto část své práce záměrně prokládá „low-techprojekty, které se většinou týkají jeho bezprostředního okolí. Často je to prostředí jeho alma mater, brněnské Fakulty výtvarných umění. I v těchto případech, kdy vzniká třeba školní sauna nebo alternativní „grassrootsateliér, ale Andreas svým způsobem kóduje: hledá systémové chyby nebo mezery a nachází někdy sice dočasná, ale zato vždy funkční a v mnohém poetická i humorná řešení. Programování a možnosti sdílení tvůrčích obsahů na síti Andrease zajímá také z hlediska inkluzivity a popírání tradičních forem autorství – své projekty často vydává pod open source licencí a umožňuje tak jejich další použití nebo vývoj, a zároveň v tomto směru teoreticky zkoumá současné podoby a možnosti umění v prostředí internetu.

Na výstavě Ceny Jindřicha Chalupeckého umělec prezentuje výstupy z virtuálního experimentu, kdy vytvořil takřka identické duplikáty serverů Lidovky.cz a iDNES.cz. Nicméně na jejich sesterských stránkách l-dnes.cz a 1idovky.cz je kromě běžných zpráv zveřejněna i skrytá pravdaze zákulisí – v titulcích článků nebo v jejich textu se například dočteme o jednání politiků s pánem této redakceAndrejem Babišem, jehož osobě jsou na jiných místech přičítány další atributy, jako například náš pevný cenzornebo iniciátor hnutí „ANO, Babišovi bude líp. Tyto automaticky generované přívlastky se objevují v každém článku zmiňujícím premiérovo jméno. Díky sdílení těchto alternativních serverů skrze sociální sítě nemusí potenciálním čtenářům hned dojít, že jsou na jiné adrese, než si myslí. Umělce přitom zajímá především dění kolem této hříčky, komentáře a odezva, kterou jeho poněkud husarský kousek vzbuzuje.

Více o autorovi

Baptiste Charneux

Baptiste Charneux nahlíží na prostor kolem sebe jako na kompozici tvarů, vzorů a struktur, které na základě pozorování a jejich prožívání přenáší do své tvorby. Jeho obsedantní zaujetí formami jej neustále motivuje k experimentování s materiálem, jež ho už několik let provází – keramikou.  Svou práci s keramickou hlínou popisuje jako partnerský vztah, ve smyslu citlivého reagování na chování materiálu a nezbytnosti stát se jeho společníkem.  Hmotu  formuje intuitivně,  pozorně vnímá odpovědi na dotek rukou  a nechává se vést jejími vlastnostmi, které pak zároveň významně ovlivňují výslednou podobu díla. Konceptem je vyznění formy a materiálu. Pro keramiku je příznačné, že do procesu tvorby vstupuje mnoho nečekaných faktorů, které mohou změnit původní záměr. Charneux však přijímá tato rizika a do děl promítá princip náhody, nejistoty i poučení se ze zážitků s tím spojených. Materiálu přiznává jeho křehkost a proměňuje jej v poetickou metaforu.  

Inspiraci sbírá v architektuře, designu, ale i řemesle. Vedle samotného materiálu může být prvotním motivem také určitá situace, což se stalo impulzem i pro dílo na výstavě Ceny Jindřicha Chalupeckého. Zde vychází ze zaujetí výrobním procesem keramických dlaždic. Pokouší možnosti materiálu a napíná jej do rozměrných a současně velmi tenkých ploch, které uchopuje jako prázdné stránky připravené k popsání.  Jejich vrstvením, množením a překrýváním prohlubuje kompozici do prostoru a vytváří téměř surrealistickou krajinu, přičemž dociluje působivého napětí mezi intenzitou hmoty a její subtilností,mezi objektem a jeho prostředím. Keramická dlaždice se posunutím významu od funkčnosti k materiálové podstatě stává v rámci instalace jakousi membránou, tenkou hranicí mezi dvěma environmenty. Zároveň v sobě nese koncept plné a prázdné formy, kdy je nám umožněn zážitek z prostorů mezi, nedořečených momentů a vzdušnosti celé skladby.  Setkáváme se s jemnou barevností,  křehkými  až zranitelnými materiálya organickým prolínáním tvarů v kontrastu s kovovými prvky a černými kabely vznášejícími se nad celou scenérií. Pro instalace Baptistea Charnouxa je typická soustředěná práce s celým prostorem, ve kterém jsou objekty instalovány a  významově napojeny na všechny jeho faktory.  Nikdy se nejedná o seskupení  obsahově  či esteticky oddělených forem, ale naopak promyšlenou kompozici, kdy vzniká důležitá vazba mezi dílem, člověkem a místem. I nyní je tedy divák přizván, aby vstoupil do komplexně formulovaného prostředí a vnímal systém vztahů jednotlivých částí, které jej tvoří, ale i svou vlastní pozici v něm. 

Více o autorovi

Marie Lukáčová

Marie Lukáčová jako mladá umělkyně a matka nemůže být lhostejná k akcelerujícím krizím, kterým čelí současná civilizace v planetárním měřítku. Ve své práci snoubí kritický, aktivistický apel a imaginativní, asociativní postupy vycházející mimo jiné z jejích vlastních snů. Zajímá ji postupující ekologická katastrofa stejně jako technologizace společnosti a její ekonomické mechanismy, včetně „magiefinančních toků. Pracuje především v médiu narativního videa, které je často součástí prostorové instalace. V poslední době se její sugestivní příběhy přetavily do rapových písní, jejichž protagonistkou se postupně stala sama autorka. 

Práce, která vznikla pro letošní ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého, je jakýmsi videomuzikálemnebo rapovou operetou. Hmyz, nebo přesněji parazité převlečení za člověka uvažují nad mocí a rentabilitou obrazu v době, kdy digitální svět postupně přestává být rozeznatelný od reality. Pixel se stává základní jednotkou mocenského systému. Není jasné, jestli je ještě na monitoru, nebo už za ním. Může být použit jako důkazní materiál pro fake newsa vytvářet zcela nové skutečnosti, čímž rapidně vzrůstá jeho hodnota a moc nad ním padá do rukou zámožných. Brouci, v angličtině „bugs, což je také termín pro programátorské chyby, mají potenciál stát se fyzickým protipólem pixelu, využít vymykající se technologie k vlastní emancipaci a návratu k tělesnosti. Umožnit si začít znovu věřit vlastním očím. Pokud tedy budou rychlejší než hořící planeta a zdvihající se křivka vymírání jejich vlastního druhu. Videoinstalace Marie Lukáčové doplněná rozsáhlým ornamentem v podlaze a dekorativními závěsy se stává dějištěm pro lehce surrealistickou, ale o to víc naléhavou bilanci nad budoucností ohrožených druhů na Zemi, mezi které by se, pokud si nalije čistého vína, mohl zapsat už i člověk. Divačka má na výběr, jestli barvitou a v mnohém dokonce zábavnouscénu přijme čistě jako podívanou, nebo bude přemýšlet nad vlastní pozicí v jejím ději. 

Více o autorce

Pavla Malinová

Způsob, kterým Pavla Malinová promlouvá skrze své obrazy, vypovídá současně o jejím pohledu na mezilidskou komunikaci. Vytváří krajinu symbolů a piktogramů, kde se jednotlivé plochy překrývají a koncentrují do mnohovrstevnatého celku. Figury v obrazechnavazují dialog, ale často bez úspěchu, a tak mezi nimi vzniká tichý prostor neporozumění. Ať už barevností, či monumentalitou až robustností postav dociluje autorka v pozorovatelitéměř hypnotického účinku. Přesto, že Malinová pracuje s na první pohled jasnými znaky, jejich užití nás mnohdy přivádí k volné interpretaci, čímž vytváří velmi lákavé tajemství skrytých příběhů. Malby zároveň vyžadují specifický přístup a naladění. Při snaze o proniknutí do labyrintu významů docházíme k nutnosti přenastavit své vnímání, potlačit upřemýšlené ego a přistoupit na svéráznou hru snů, romantiky, bolesti, nadsázky, odcizení, surreality, samoty a ironického humoru. S tímto emocionálním koktejlem se díváme na mohutnost tvarů a lidských těl. Pastózní barva vystupuje do prostoru a téměř sochařské postavy nás konfrontují s vlastní vnitřní i vnější křehkostí.  

Pavla Malinová se ve své práci odkazuje na období surrealismu, kubismu, ale i antiky. Ve svém ryze současném podání však tyto vlivy posouvá do osobní roviny, a to s velkou dávkou citlivosti a odvahy ke konkretizaci. Pro výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého si zvolila jako základní téma vody. Živel je v obrazech použit spíš psychologicky a emočně než politicko-ekologicky. Jak sama autorka uvádí, voda je pro ni terapií těla i mysli. Instalace velkoformátových maleb je doplněna o objekty v podobě jakýchsi mytických kamenů. I v nich můžeme číst fragmenty lidských těl a vodního světa, který v sobě nese moment již zmíněné očisty, ale i symboliku nekončícího cyklu života.

Více o autorce

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím