Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2020

14. října 2020 18:00 – 14. března 2021

PLATO Ostrava | Janáčkova 22 (bývalý Bauhaus) | Ostrava | www.plato-ostrava.cz

Vystavující umělkyně a umělci: Jakub Choma, Alma Lily Rayner, Anna Slama & Marek Delong, Marie Tučková, Jiří Žák a Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit)

Zahraniční hostky: Pauline Boudry a Renate Lorenz
Kurátorky: Veronika Čechová, Karina Kottová
Architekti: No Architects
Produkce: Jakub Lerch, Lenka Škutová, Sára Davidová
Komunikace: Veronika Čechová

14. října 2020 18:00 – 14. března 2021

PLATO Ostrava | Janáčkova 22 (bývalý Bauhaus) | Ostrava | www.plato-ostrava.cz

Mezinárodní porota se rozhodla do finále 31. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 vybrat pět finalistek a finalistů z řad vizuálních umělců do 35 let. Jsou jimi Jakub Choma, autorská dvojice Anna Slama & Marek Delong, Marie Tučková, Jiří Žák a umělecký kolektiv působící pod názvem Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky, který tvoří Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit. Z  předešlého ročníku také přešla umělkyně Alma Lily Rayner, jejíž účast v  CJCH 2019 byla odložena ze zdravotních důvodů. Společná výstavní prezentace finalistek a finalistů i výstava zahraničních hostek se poprvé odehrává v ostravské galerii PLATO.

Porota ve složení Vjera Borozan, historička a teoretička umění, pedagožka působící v  Praze (předsedkyně poroty), Zdenka Badovinac, ředitelka Moderna galerija v  Lublani, João Laia, šéfkurátor Muzea současného umění Kiasma v  Helsinkách, Lenka Klodová, umělkyně, vedoucí Ateliéru tělového designu FaVU VUT v  Brně a Laurel Ptak, ředitelka Art in General v  New Yorku, vybírala z  více než 80 portfolií zaslaných umělci působícími na současné české scéně. Výběr, ke kterému došla, reprezentuje širokou škálu médií i teoretických přístupů vyskytujících se v  našem uměleckém prostředí. Tvorba vybraných umělkyň a umělců zahrnuje různé výrazové prostředky od materiálnějších přístupů k  soše a objektu či kresbě a malbě až po multimediální instalace, společenskou angažovanost či teoreticko-vědeckou výzkumnou praxi.

„Mezi kritéria, která měla komise při výběru finalistů tento ročník na mysli, se vedle originality, konzistence a vysoké úrovně tvorby dostávaly také aspekty společenské citlivosti. Jsme rádi, že můžeme mezi finalisty uvítat tvůrce, kteří důvěřují metodám uměleckého výzkumu a stavějí tak výtvarné umění po bok vědeckým a filozofickým disciplínám," říkají ve svém prohlášení mimo jiné porotci.

Výstava finalistek a finalistů 31. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 poprvé nemá mít vítěze, a to z rozhodnutí zúčastněných umělkyň a umělců, kteří odmítli princip soutěže. Díky tomu by se mělo dostat stejného prostoru a pozornosti všem z nich a publikum se může plně soustředit na jejich nově vzniklá umělecká díla, bez nutnosti jejich vzájemného srovnávání. Namísto tradičního ceremoniálu udílení ceny bylo připraveno celodenní symposium, hudební a performativní program, který byl živě streamovaný ve spolupráci s ČT Art, záznam lze najít zde.

Pro výstavu připravili umělkyně a umělci nové práce, které se rozprostřely po velkorysých prostorách bývalého hobby marketu Bauhaus, v němž PLATO Ostrava aktuálně sídlí, a v některých případech také zareagovali na místní „dočasné struktury“, jako je knihovna, kino nebo tzv. stage. Návštěvníci mají šanci shlédnout několik nových krátkých filmů, komplexní sochařské environmenty, audiovizuální instalace nebo prostředí pro vznik a činnost podpůrné platformy pro přeživší sexuálního násilí a jiných forem zneužívání a útlaku. Připravován je diskusní a performativní program a další doprovodné programy, zahrnující také hlídání dětí nebo komentované prohlídky pro nevidomé.

Zahraničními hostkami Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 jsou Pauline Boudry a Renate Lorenz, umělecké duo pracující společně od roku 2007 v Berlíně. Ve spolupráci s Boudry a Lorenz připravujeme evropskou premiéru jejich nové práce (No) Time, která vznikla v koprodukci Společnosti Jindřicha Chalupeckého, Mediacity v Soulu, Frac Bretagne a CA2M v Madridu. Ve filmu (No) Time čtveřice performerů experimentuje s pohyby, které je pronásledují. Spektrum nenaplněných minulých nebo budoucích tužeb je přetvořeno v choreografické prvky.

Program k výstavě:
6.12.2020: Jury Weekend, celodenní sympozium, hudební a performativní program
20.10.–29.1.2021: Edukační programy pro ZŠ a SŠ

Jakub Choma

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (10)

Jakub Choma, Gears Of Life, multimediální instalace, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Původní východiska tvorby Jakuba Chomy jsou v malbě a jeho realizace k tomuto médiu stále odkazují, i když se již zásadně posunuly směrem k prostorové objektové instalaci. V autorových dílech nicméně stále nalezneme fragmenty grafické práce, užití primárních barevných pigmentů i odkaz k plošnosti a orientaci na horizontálně instalované závěsné artefakty. Pro vzniklé skrumáže uměleckých objektů vyznačujících se trashovou estetikou odkazující k principům DIY tvorby je typická zdánlivá nepřehlednost a konfrontace nejrůznějších materiálů.

Prostorově expanzivní instalace v rámci výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 jde v hromadění materiálů, struktur, náznaků a naznačených dějů v rámci autorovy praxe nejspíš zatím nejdále. Jakub Choma pro výstavu vybudoval prostorově a tematicky rozsáhlou multimediální instalaci s názvem Gears of Life sestávající z několika různých architektonicky pojednaných prostředí představujících jednotlivé metaforické světy. Ty mohou být roztříštěným sci-fi příběhem o cestování skrze alternativní vesmíry, fyzickým zhmotněním průchodu počítačovou hrou, ale stejně tak i oknem do autorovy mysli. Latentně přítomný je tu přitom neustále také samotný umělec, jenž se v několika místech instalace doslova otiskl do vystavených objektů v podobě digitálního tisku částí svého těla na korkových deskách, které se vyskytují na všech pomyslných zastávkách roztříštěného environmentu, který jako by explodoval v prostoru galerie. Tyto ozvěny lidského těla ve zvláštním plastovo-kovovo-dřevěném labyrintu odkazují nejen ke svému tvůrci, ale také k živé performance, skrze kterou Choma v průběhu výstavy instalaci opakovaně aktivuje. Při průchodu jednotlivými prostředími a interakcí s nimi se ukazuje neohraničený potenciál jednotlivých předmětů a zároveň dochází k opětovnému zpochybnění jejich účelu a funkce – image svébytného uměleckého artefaktu je narušena v momentě, kdy se stává rekvizitou.

Více o autorovi

Anna Slama & Marek Delong

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (10)

Anna Slama & Marek Delong, You Mean the World to Me, instalace, různé materiály, 3D animace, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Umělecká dvojice Anna Slama & Marek Delong dokáže ve svých instalacích, kde jsou zpravidla zkombinovaná nejrůznější média i materiály, vytvořit zcela specifickou atmosféru, která diváka pohltí a přenese do světa mimo realitu, někde na pomezí snu a pohádkového příběhu. Tento efekt je způsobený schopností využívat techniky podobné divadelní scénografii spolu s emocionálním nábojem, jejž v sobě nesou sochy, videa a objekty, jimiž vytvořená prostředí autoři zabydlují.

Umělecký projekt prezentovaný na výstavě finalistek a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 navazuje svým námětem odkazujícím k tajuplným vyprávěním inspirovaným přírodním prostředím a mytologií na ostatní dosavadní společné práce Anny Slamy a Marka Delonga. Návštěvníci mají možnost vstoupit do prostoru připomínajícího divadelní kulisy či scénu z blíže neurčeného fantasy příběhu. Na vyvýšeném pódiu dochází ke konfrontaci s výjevem spojujícím v sobě několik emočně ambivalentních námětů, které ale ve výsledku vytváří nečekaně harmonický celek. Kobercem pokrytá konstrukce „jeviště“ představuje místo symbolického setkání základních životních protipólů – života a smrti. V alegorii na věčný odpočinek zde leží dvě sochy-loutky téměř lidských rozměrů, podobou připomínající elfího krále a královnu z některého z mnohých pohádkových příběhů severské mytologie. Jako protiváha tohoto statického obrazu smrti, s nímž divák vstupuje do bezprostředního fyzického kontaktu, figuruje v instalaci trojice trojrozměrných animací, promítaných na obrazovkách zakomponovaných do stěn rozpadlého obydlí. V téměř meditačních, do sebe soustředěných pózách zde prodlévají další nadpřirození tvorové nesoucí lidské i zvířecí atributy připomínající tři moudré sudičky. Na rozdíl od soch ležících v posmrtném ustrnutí ztělesňují atributy života, plodnosti a evokují neustále probíhající cyklus obnovy. Navzdory své tiché a zdánlivě nenápadné přítomnosti, skrze kterou bdí nad hlavní smuteční scénou, jejich přítomnost obrací vyznění celého vyobrazení v poselství naděje a nevyhnutelně přítomného hlubšího smyslu, který v sobě vztah života a smrti obsahuje.

Více o autorech

Marie Tučková

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (7)

Marie Tučková, Chorus, háčkovaná textilie, pětikanálová zvuková instalace, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Marie Tučková, Performance: Sis of Styxx, 2020
fotografie: video still, kamera: Michal Blecha

V umělecké tvorbě Marie Tučkové jsou dlouhodobě přítomna témata spjatá s mezilidskými vztahy, jako je sdílení, schopnost (sebe)vyjádření, vzájemné naslouchání. Klíčovou roli v jejím uměleckém projevu hraje text a v posledních letech také hudba, které se často spojí do podoby živé, zpravidla kolektivní performance. Multimediální prostorová instalace na výstavě Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020 konzistentně navazuje na dosavadní směr Mariiny práce. V oválném poli porostlém živou trávou se návštěvník ocitne obklopen skutečnou i umělecky ztvárněnou přírodou. Prostor instalace je ohraničen nejen rostoucím podložím, ale také velkoformátovými háčkovanými textiliemi vytvářejícími okolo diváka všeobepínající stěnu s přírodními náměty. Utkané lidskou rukou se tu zjevují motivy přírodních bůžků, stromů života či snad matky plodnosti. Tento prostor, který je po většinu dne tichý a nabízí pomyslný úkryt před vnějším světem, v němž je možné na chvíli vytěsnit okolní realitu a rozjímat nad vztahem člověka a přírody, je v pravidelném intervalu zaplněn monumentální zvukovou složkou instalace. Mnohohlasný chór postavený na principech polyfonie střídá zhudebněná recitace poezie napsaná trans umělkyní a filmařkou Lou Lou Sainsbury či odbíjení zvonů. Většina textů i jejich hudebního zpracování je dílem Marie Tučkové, která ke spolupráci na vybraných skladbách přizvala další zpěvačky a spolupracovníky. V textech skladeb rozeznívajících prostor galerie je možné zaslechnout příběhy o bolesti, o krvácejících ranách a smrti, o touze nalézt cestu k opětovnému spojení v jednotě a kolektivitě, o lítosti, omluvách, lásce a znovuzrození, o kontinuitě. Opakujícím se námětem je naslouchání samo o sobě – naslouchání svému nitru, světu okolo nás, jeden druhému. Pozorné, hluboké naslouchání se ukazuje být nabízeným prostředkem pro řešení problémů naší současnosti. Tajemné, téměř nadpozemsky znějící hlasy zpívají o tom, že bude-li lidstvo schopno se ponořit do naslouchání okolnímu světu, pochopí, že svým destruktivním jednáním neničí prostor pro život ostatních organismů, vůči nimž se může cítit nadřazeně, ale že postupně ničí svůj vlastní svět a samo sebe, protože oddělenost kulturního a technologického lidského světa od toho přírodního je pouhou iluzí.

Více o autorce

Jiří Žák

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (13)

Jiří Žák, pohled do instalace, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák, Oktagon (replika jednacího stolu společnosti Omnipol), archivní materiály, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák, Materiály z výzkumu, fotografie, koláže, 2016–2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák, Nedokončený milostný dopis, video, 23 min, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák, To byl asi náš Karel, řekla, video, 23 min, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák, Dluh: Epilog dlouhého přátelství, video, 21 min, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Jiří Žák se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá fiktivními i skutečnými mikropříběhy na pozadí politických dějin, které svým přístupem často relativizuje a odkrývá nepohodlná zákoutí. V rámci svého projektu pro letošní ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého představuje autor tři krátké filmy blížící se žánru tzv. dokumentární fikce, spojené prostorovou instalací umístěnou v knihovně galerie PLATO. Jednotlivé filmy vznikly v posledním roce v rámci Žákova zkoumání tématu československého, respektive českého zbrojního průmyslu – konkrétně vývozu českých zbraní do Sýrie, který se z původní spolupráce socialistických zemí proměnil v čistě obchodní vztah, takřka lhostejný ke změnám politických režimů. Pomyslným rozcestníkem k trojici filmů je oktagonový stůl, na kterém jsou rozmístěny archivní fotografie, kresby a další vizuální materiály, které Žák dlouhodobě shromažďuje v souvislosti se studiem této málo známé kapitoly českých dějin. Od stolu vedou tunely k dvojici videí. První z nich, nazvané To byl asi náš Karel, řekla, vypráví příběh dvou bratrů, z nichž jeden byl zapleten do obchodování se zbraněmi, a druhý, shodou okolností malíř, se tváří v tvář divákům zpovídá z pomsty bratrovy vraždy. Druhý film je autorskou koláží archivních materiálů, dokumentárních snímků ze 60. a 70. let, které propagandistickým způsobem nahlížejí působení tehdejšího Československa v Sýrii. Žákovo zpracování je lyrickým převyprávěním založeným na intuitivně-poetických východiscích. Třetí, téměř dvacetiminutový film nazvaný Dluh: Epilog dlouhého přátelství, je prezentovaný v prostoru galerijního kina. Obchodní zástupci české a syrské vlády se v raných devadesátých letech setkávají, aby projednali syrský dluh české vládě za ještě předrevoluční nákup zbraní. V majestátních interiérech Kongresového centra se stávají hříčkami, loutkami mocenských systémů, které naplňují jasně vymezené role, aby z nich až surrealistickým způsobem vystupovali, popírali je a pohrávali si s vlastními emocemi i (tělesnými) pozicemi stejně lehce a křehce jako s dílky obrovského skleněného lustru, který jim v zasedací síni visí nad hlavou.

Více o autorovi

Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (9)

Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit), Hledání proutkařů pomocí sucha, video-instalace, 31 min, 2020.
fotografie: Jan Kolský

Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit) se zabývá činností na pomezí uměleckých a vědeckých postupů zkoumajících tzv. limitní nebo paranormální jevy, jako je telepatie, telekineze, jasnovidectví, hypnóza, léčitelství nebo proutkařství. Pro výstavu Cena Jindřicha Chalupeckého 2020 připravila skupina instalaci, ve které představuje dvojici nově vzniklých videí. Nejprve mají divačky a diváci možnost zhlédnout instruktážní video uvádějící do celé problematiky, jakýsi návod k použití, který přináší vodítka pro sledování hlavního filmu. Ten sestává ze dvou případových studií mimosmyslového vnímání – portrétů dvou psychotroniků. První z nich, ložiskový geolog v penzi, je natáčen při vedení proutkařského kurzu, kde účastníkům demonstruje způsoby hledání vody nebo měření anomálií způsobených lidskou či přírodní činností. Druhým je vystudovaný geofyzik, který ve filmu ukazuje vlastní metodiku zaměřování a odstiňování geopatogenních zón. Ve své praxi spolupracuje se státními i soukromými institucemi, bankami nebo i zemědělskými zařízeními, působí také při stavbě obytných domů. Skrze dialog s těmito protagonisty se umělci táží, jak docílit harmonizace životního prostředí s člověkem, co je normální a co je zdravé. V obecnější rovině film zkoumá možnosti jiného než vědeckého vztahu ke světu.

Více o autorech

Alma Lily Rayner

Foto: Tomáš Souček

zobrazit všechny fotky (6)

Alma Lily Rayner, Návod na přežití, participativní platforma, 2020.
fotografie: Tomáš Souček

Alma Lily Rayner, Návod na přežití, performativní čtení, 2020.
fotografie: Matěj Doležal

Pro výstavu Cena Jindřicha Chalupeckého 2020 připravila Alma Lily Rayner lokálně specifický projekt nazvaný Návod na přežití, který se zaměřuje na téma podpůrné platformy pro lidi se zkušeností s různými formami útlaku. Stage, kino a další prostory galerie PLATO jsou během konání výstavy využity jako místa k setkávání, sdílení, diskuzi, společnému jídlu nebo přespání. Alma Lily Rayner ve spolupráci s řadou ostravských aktivistek a aktivistů, zástupců minoritních skupin nebo neziskových organizací vytváří místo, kde se mohou potkat lidé s rozmanitými zkušenostmi, ale stejným zájmem: mít možnost v těžkých životních situacích najít podporu, ale také společně vytvářet alternativy stávající institucionální péče a pomáhat na základě vlastních zkušeností ostatním. Projekt je procesuální a jeho konkrétní podoba se bude během konání výstavy měnit a doplňovat. Během vernisáže proběhlo společné čtení textů, které účastnice a účastníci považují za důležité pro vlastní postoje. Video z tohoto čtení se následně stává součástí instalace. Veřejnosti je dostupná také sdílená knihovna (feministických) publikací a další průběžné výstupy projektu, pro které je upraven prostor tzv. stage. Třetí kapitolou je společná diskuze pro veřejnost, na kterou navazuje komunitní vaření a přespání v galerii. Během konání výstavy se odehraje také série neveřejných setkání skupiny. Návod na přežití by měl být začátkem dlouhodobé spolupráce a kolektivní podpory i aktivismu.

Kapitola první: Veřejné čtení

Účastnice a účastníci: Andrea Tobolová, Katarína Slezáková (čtou Jaye Johnson Thiel), Mirka Slívová, Jakub Černý (čtou Johna Donnea), Magdalena Šipka, Elena Gorolová, Martin Novák (čtou Donnarda Whitea), Zuzana Fialová, Alex Sihelská, Radek Šabacký (čtou Bell Hooks), Ladislav Fabian, Tess (čtou Václava Hraběte), Anastázie Klemensová, Alex Vonsík a Alma Lily Rayner (čtou Audre Lorde)

Kapitola druhá: Kolektivní knihovna

Účastnice a účastníci: Lucie Rosenfeldová, Apolena Rychlíková, Otto Kouwen, Alex Sihelská, Barbora Kleinhamplová, Karina Kottová, Blanka Nyklová, Hana Janečková (za Display), Lenka Vochocová, Marta Martinová (za kulturní čtrnáctideník A2), Andrea Tobolová, Veronika Valkovičová, Sára Činčurová, Dávid Brna, Eliška Havlíková, Jakub Černý, Tess, Magdalena Šipka, Daniela Petrová, Mirka Slívová a další

Kapitola třetí: Celodenní setkání

Moderování: Jakub Černý a Alma Lily Rayner

Hosté: Blanka Nyklová, Andrea Tobolová, Zuzana Fialová, Martin Novák, Elena Gorolová, Alex Vonsík, Tess, Mirka Slívová a další

Kapitola čtvrtá: Pracovní skupina

Více o autorce

Spolupořadatel: PLATO
Hlavní partneři: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, J&T Banka
Hlavní mediální partner: Česká televize
Partneři: Statutární město Brno, Státní fond kultury ČR, Městská část Praha 7, Trust for Mutual Understanding, Česká centra, Institut umění – Divadelní ústav, Moravská galerie v Brně, Nadace a Centrum pro současné umění Praha, Residency Unlimited, MeetFactory, Papyrus Bohemia s.r.o., Biofilms, Fair Art
Mediální partneři: Artyčok.tv, Artmap, Artalk.cz, Radio Wave, A2, Art + Antiques, Art Viewer, Flash Art, Rail Reklam, GoOut
Partneři výstavy CJCH 2020: Cyrkl, Graffneck, Jami s. r. o., Zlatá loď
Speciální partneři výstavy Pauline Boudry & Renate Lorenz: Česko-německý fond budoucnosti, ifa – Institut für Auslandsbeziehungen, Swiss Arts Council Pro Helvetia

Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a J&T Banky. Nad výstavou převzal záštitu primátor města Ostravy Tomáš Macura.