Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí

12. října 2022 17:00 – 27. listopadu 2022 19:00

galerie Display | Dittrichova 9 | Praha 2
www.display.cz

Vystavující: Karolina Balcer, Lizza May David a Claudia Liebel, Kristina Fingerland, Robert Gabris, annette hollywood, Binelde Hyrcan, Charlotte Jarvis ve spolupráci s Lucy Kirkwood, Signe Johannessen, Agnė Jokšė, Eva Koťátková, Marie Lukáčová, Mary Maggic, Markéta Magidová, MATERNAL FANTASIES, Zoë Claire Miller, Mothers Artlovers, Chiara No, Alanis Obomsawin, Nina Paszkowski, Minh Thang Pham, Anni Puolakka a Ellie Hunter, Vojtěch Radakulan, Janek Rous, Karolína Kripnerová a Vojtěch Sigmund (Artyčok.TV a Architekti bez hranic), Adam Rzepecki, Jonne Sippola, Jirka Skála, Maja Smrekar, Martina Drozd Smutná, Anastasia Sosunova, Sophia Süßmilch, Sophie Utikal, Marianne Vlaschits
Kurátorky: Kurátorský kolektiv SJCH (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová, Karina Kottová)
Výstavní architektura: Vojtěch Radakulan
Produkce: Sára Davidová, Ondřej Houšťava, Jakub Lerch (SJCH), Venuše Al Ali Tesner (Display)
Grafický design: Terezie Štindlová & Oriol Cabarrocas

Textová brožura k výstavě v PDF ke stažení zde:

Projekt Nejen nukleární rodina, který realizuje Společnost Jindřicha Chalupeckého, reflektuje rodinu jako jednu ze základních jednotek lidského společenství. Hlavním cílem projektu je kritická revize moderního západního modelu rodiny a zhodnocení jeho historických i současných, geograficky i kulturně specifických, utopických a fiktivních alternativ. Nukleární rodina, definovaná jako manželské partnerství muže a ženy v soužití s jejich biologickými dětmi, představuje v západní kultuře nepsaný status quo. Přestože triumfem nukleární rodiny bylo vlastně jen krátké období ekonomického růstu a specifických sociokulturních podmínek v období 50. a začátku 60. let v Severní Americe, stal se tento model jakousi globální značkou, měřítkem, podle něhož posuzujeme ostatní rodinné konstelace a dominantním paradigmatem na rovině politické, společenské, vzdělávací i z pohledu právního státu v evropském i americkém prostředí. Ve středoevropském prostředí v posledních letech s termínem (tradiční) rodina až nebezpečně často operují populističtí a neoliberální politici většinou ve snaze omezovat lidská práva spojená s otázkami reprodukce, genderu, manželství pro všechny apod.

Výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je druhým ze tří výstavních a performativních výstupů Společnosti Jindřicha Chalupeckého na toto téma v roce 2022. Na jarní výstavu Okolo rodinného stolu v berlínském prostoru alpha nova & galerie futura nyní navazuje výstava Recepty na štěstí v pražské galerii Display. V listopadu se pak projekt představí také v EFA Project Space v New Yorku. Přestože každá z výstav zaujímá trochu jiný úhel pohledu, navazují na sebe koncepčně a také z hlediska vystavujících umělkyň a umělců, kteří*é jsou však napříč projektem zastoupeni*y často různými díly. Páteř projektu tvoří díla šesti českých umělkyň a umělců – Evy Koťátkové, Marie Lukáčové, Markéty Magidové, Vojtěcha Radakulana, Jirky Skály a Martiny Drozd Smutné. Jejich díla, která vznikla přímo v rámci projektu Nejen nukleární rodina, pak doplňuje široké spektrum dalších místních i zahraničních autorek a autorů.  

Pražská výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je komplexní uměleckou sondou do nejrůznějších způsobů vytváření a pojmenovávání rodiny, vztahů a rolí, které v ní její členky*ové zastávají. Podtitul využívá ustálené spojení “recept na štěstí", které zpravidla vyjadřuje určitou nadsázku, nemožnost nalézt jeden univerzální recept, jak dosáhnout spokojeného života. Převedením tohoto spojení do množného čísla tak chceme vyjádřit pluralitu podob, které mohou mít různé rodinné konstelace. Díky instalaci uměleckého kolektivu Mothers Artlovers (ve spolupráci s berlínským kolektivem MATERNAL FANTASIES) se pak návštěvníci a návštěvnice setkají na výstavě s konkrétními recepty a pokrmy, vztahujícími se ke kritice společenských institucí (mezi něž koncept rodiny také patří) i vztahů. Publikum bude moci o daných tématech uvažovat u trojúhelníkového stolu představujícího reminiscenci na ikonické feministické dílo The Dinner Party od Judy Chicago. 
Také ostatní vystavená díla - ať už jde o malby, fotografie, videa, texty, textilie, sochy, performance či výstupy uměleckého výzkumu, můžeme volně číst jako možné recepty či (chybějící) ingredience pro (rodinné) štěstí. Výstava tak ve svém souhrnu představuje obsáhlou a rozmanitou „kuchařku“. 

Nejen nukleární rodina představuje třetí fázi dlouhodobého projektu Společnosti Jindřicha Chalupeckého Ostrovy: Možnosti soužití. Výstava se konala v rámci mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective  Manual for Sustainable and Inclusive  Art Institutions a byla realizována s finanční podporou Ministerstva kultury a Evropské Unie.

Foto: Radek Brousil

Kurátorský text

Fighting the family regime might thus look like several different things: prising the state’s boot off the neck of a “legal” family of “aliens,” for instance, and at the same time offering solidarity to a queer kid in that same family, should she need it, against her parents.
Sophie Lewis, Abolish the Family

Slovo rodina zpravidla evokuje (nebo jsme alespoň zvyklí*é, že by mělo evokovat) věci jako je blízkost, vzájemnost, péče, teplo rodinného krbu. Pro někoho tohle rodina opravdu znamená, ale pro mnohé je to jen jakýsi vytoužený ideál, podle kterého posuzují vlastní, často mnohem tíživější realitu. Rodina se ovšem také stala velmi silným základem kapitalismu. Nukleární rodinná jednotka je ideálním polem pro realizaci imperativu pokroku, rozdělení placené a neplacené, lepší a horší práce a pro nárůst souvisejících genderových, třídních a dalších nerovností. Máma, táta a děti přece potřebují bydlet ve vlastním bytě, popřípadě domě, vlastnit pračku, myčku, automobil, kupu oblečení a hraček a řadu dalších „nezbytností”, které se s menšími či většími nuancemi shodují s majetkem sousední rodiny. A pokud neshodují, je to často hnací motor k větší produktivitě, abychom také mohli mít to všechno, co mají ti vedle a co je snad dělá šťastnými. Zdá se, že řada z nás už vnímá, že to není udržitelné. Že ekonomický a konzumní model spojený s ideologií nukleární rodiny neprospívá stavu naší planety a nese s sebou i mnoho potenciálně negativních důsledků na společenské a psychologické rovině. Když ale štěstí nespočívá v kumulování komodit ani se nemůžeme spolehnout na médii a reklamou stále proponovaný recept nukleární rodiny spojený s množstvím genderových a dalších stereotypů, kde potom ono štěstí hledat nebo co si pod tímto pojmem vlastně představit? A co udělat s naším pojetím rodiny, aby péče, radost nebo sounáležitost nebyly jen vyprázdněnými pojmy z reklamy na máslo?
Výstava Nejen nukleární rodina se pokouší o kritickou revizi moderního západního konceptu rodiny a skrze díla více než čtyřiceti vystavujících zkoumá jeho alternativy – historické i současné, geograficky i kulturně specifické, utopické a fiktivní. Přestože obrovská část společnosti žije v jiných uspořádáních, nukleární rodina definovaná jako manželský svazek muže a ženy v soužití s jejich biologickými dětmi představuje v současnosti našem kulturním kontextu nepsaný status quo. Přitom v řadě neevropských kultur a koneckonců i v křesťanské Evropě byla rodina a spolužití dlouhodobě charakterizováno jako mezigenerační nebo vysloveně komunitní. Krátkodechým triumfem nukleární rodiny bylo ve skutečnosti jen období ekonomického růstu a specifických sociokulturních podmínek 50. a začátku 60. let 20. století v Severní Americe. Později se z ekonomických i kulturních důvodů začal „ideál“, kdy bylo možné rodinu uživit z jednoho platu “živitele rodiny”, poměrně rychle rozpadat. Nukleární rodina ukázala své stinné stránky. Nástup feminismu a LGBTQAI+ hnutí a obecněji diferenciace společnosti vedly k postupující proměně ustálených rolí i celých rodinných systémů. Přesto se obraz nukleární rodiny „jako ze škatulky“ stal jakýmsi globálním předobrazem, měřítkem, podle něhož máme tendenci posuzovat ostatní (rodinné) konstelace. Stal se také dominantním paradigmatem na rovině politické, společenské, vzdělávací i z pohledu právního státu, a to zejména v evropském a americkém prostředí. Ve Střední Evropě v posledních letech navíc s termínem (tradiční) rodina až nebezpečně často operují populističtí a neoliberální politici většinou ve snaze omezovat lidská práva spojená s otázkami reprodukce, genderu, manželství pro všechny apod.
Nejen nukleární rodina je tak sondou do nejrůznějších způsobů vytváření a pojmenovávání rodiny, vztahů a rolí, které v ní její členky*ové zastávají a současně pokusem o dekonstrukci onoho dominantního obrazu, který je až příliš často zdrojem frustrace a nástrojem manipulace. Podtitul výstavy využívá ustálené spojení „recept na štěstí", které zpravidla vyjadřuje určitou nadsázku, nemožnost nalézt jeden univerzální návod, jak dosáhnout spokojeného života. Převedením tohoto spojení do množného čísla chceme vyjádřit pluralitu podob, které mohou mít různá rodinná uspořádání, i systémy, které jdou mimo, za samotný koncept rodiny. V duchu právě vydané publikace Sophie Lewis Zrušit rodinu uvažujeme nad tím, co by mohlo vzejít z prázdnoty vzniklé na konci “rodinných dějin”. Nechceme tím jakkoli devalvovat ty, kteří v nukleární rodině skutečně své štěstí našli – anebo je stále hledají. Chceme "pouze" podkopat pyramidu společenských hodnot, z jejíhož vrcholu na nás shlíží idealizovaný obraz nukleární rodiny.
Díky instalaci uměleckého kolektivu Mothers Artlovers (ve spolupráci s berlínským kolektivem MATERNAL FANTASIES) se návštěvnice*íci na výstavě setkají s konkrétními recepty a pokrmy, vztahujícími se ke kritice společenských institucí (mezi něž koncept rodiny také patří) i vztahů. Publikum bude moci o daných tématech uvažovat u trojúhelníkového stolu představujícího reminiscenci na ikonické feministické dílo The Dinner Party od Judy Chicago. Stejně jako tato performativně-instalační práce vznikla přímo pro projekt Nejen nukleární rodina díla Evy Koťátkové, Marie Lukáčové, Markéty Magidové, Vojtěcha Radakulana, Jirky Skály a Martiny Drozd Smutné. Zkoumají rodinu ve spojení s tématy dětských a rodičovských snů, překročení binarity genderu, utopické rodinné revoluce, architektury korigující nebo určující modely soužití, absence (kulturního) kapitálu nebo provázanosti, křehkosti a nejednoznačnosti vztahových vzorců. Tato díla i práce celé řady mezinárodních umělkyň a umělců – ať už jde o malby, fotografie, videa, texty, textilie, sochy, performance či výstupy uměleckého výzkumu, můžeme volně číst jako možné recepty či (chybějící) ingredience pro rodinné, či obecněji mezilidské štěstí. Výstava tak ve svém souhrnu představuje obsáhlou a rozmanitou „kuchařku“. Osobitý ráz jí dodává také výstavní architektura, respektive sjednocující umělecká intervence Vojtěcha Radakulana.

Vzhledem k pandemii Covid-19 se z plánu na jednorázovou výstavu stal tříletý projekt a svým způsobem srdcová záležitost kurátorského kolektivu Společnosti Jindřicha Chalupeckého. V roce 2020 jsme uspořádali performativní a výstavní pop up v Centru pro současné umění Praha, na který navázala online rezidence na platformě DGTL FMNSM. Na jaře roku 2022 jsme představili výstavu Nejen nukleární rodina: Okolo rodinného stolu v berlínském prostoru alpha nova & galerie futura. Na aktuální výstavu s podtitulem Recepty na štěstí v pražské galerii Display v listopadu 2022 navázala poslední iterace v EFA Project Space v New Yorku. Přestože každá z výstav zaujímá trochu jiný úhel pohledu, navazují na sebe koncepčně a také z hlediska vystavujících umělkyň a umělců, které*ří jsou ale napříč projektem často zastoupeny*i různými díly.

Současné umění do vašeho e‑mailu

Buďte jako první v obraze. Dáme vám vědět o nových projektech, výstavách a dalších akcích Společnosti Jindřicha Chalupeckého.

Vaše data jsou u nás v bezpečí.