Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí

Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí

Textová brožura k výstavě v PDF ke stažení zde:

Doprovodný program k výstavě – Sobota 15.10.– Agnė Jokšė, annette hollywood, Sophie Lewis

✶15:00
Agnė Jokšė: Dear Friend

✶Dear Friend (Drahá kamarádko) je performance založené na textu ve formě dopisu, který rozjímá nad přátelstvím jako platonickou láskou mezi queer ženami. Dílo otevřeně mluví o různých podobách lásky, náklonnosti, péče i o křehkosti vztahů a o tom, jak mohou být určovány fyzickou vzdáleností a plynutím času. Velmi citlivým ale současně angažovaným a nabitým způsobem řeší nejen intimitu (potenciálního) vztahu pisatelky a adresátky dopisu, ale dotýká se také témat soužití, vysídlení, dospívání, skrytých hierarchií LGBTQIA+ komunit, blízkosti a rozdílu mezi přátelstvím a spřízněností.

✶Agnė Jokšė vyrostla ve Vilniusu v Litvě a v současnosti žije a pracuje mezi Kodaní a Vilniusem. Její hlavní uměleckou praxí je psaní, které rozvijí v nelineárních, poetických filmech a videích. Několik jejích děl se věnuje tématům rodinných vztahů, přátelství a příbuzenství a zpochybňuje k nim přidružené genderové a společenské stereotypy. Přestože jsou její práce do značné míry textové, zajímá se o to, co zůstává nevyřčené, nepopsatelné, procítěné a prožité.

✶16:00 annette hollywood: [anderkawer], promítání filmů a setkání s umělkyní

✶Projekt [anderkawer] osvětluje situaci neheteronormativních rodin skrze biografie a společensko-historické událostí posledních sta let a přibližuje měnící se ideologie kolem rodiny a mateřství. Pátrání po stopách těchto rodin, které často žily skrytě z důsledku diskriminace a strachu z trestu, nás zavádí do queer a historických archivů a je filmově ztvárněno. annette hollywood prezentuje své případy jako soukromá detektivka cestující v čase, počínaje první vlnou homosexuálů, která se začala zviditelňovat v Berlíně za Výmarské republiky. Nejde o snadné vyšetřování, protože lesbické matky zůstávaly až do 80. let dobře skryty kvůli obavám ze ztráty opatrovnictví po rozvodu. Archivní dokumenty a nalezené záběry vyprávějí příběh o postupně sílících diskurzech, společenském přijetí a právních změnách umožňující větší viditelnost queer rodin. Do centra pozornosti se dostává zranitelnost a společenský diskurz přinášející poznatky o historii queer rodin, a zejména lesbických matek, v Německu. Autorka představuje tři kapitoly svého dlouhodobého výzkumného projektu [anderkawer], z nichž každá se soustředí na jiné desetiletí minulého století, od 20. do 40. let.

✶annette hollywood je berlínská umělkyně a filmařka. Ve své tvorbě kriticky a vtipně zkoumá sociální a politická témata naší doby, jako jsou konstrukce moci a genderu nebo rozdělování zdrojů a pozornosti. hollywood využívá svou vlastní performativní apropriační strategii „Performing Found Footage“, prostřednictvím které interaguje s popovými a masově-kulturními fenomény, čímž dekonstruuje masmediálních formáty a nabízí nové perspektivy.

✶17:00 Sophie Lewis: Zrušit rodinu?!

✶Rodina je místem, kde se odehrává valná většina znásilnění a vražd, a kde jsme byli téměř všichni vyrobeni. Ačkoliv je sama o sobě velmi často násilná, je také tou jedinou věcí, která mnohé z nás chrání před násilím státu a napravuje škody napáchané trhem na našim tělech a duších. Pro mnohé z nás je rodina jediným místem, kde je o nás postaráno. Ale co kdybychom mohli změnit toto uspořádání světa? Co kdyby nebyla péče něčím, co očekáváme výhradně od příbuzných? Po více než dvě století vznášeli revolucionářky*i (od Charlese Fouriera po Alexandru Kollontaj) a hnutí (od Wages for Housework po Third World Gay and Lesbian Liberation) utopický návrh na zrušení rodiny – vnímané jako privatizaci péče do soukromých nukleárních domácností – jakožto součást širší revoluce proti kapitalismu. Co dnes můžeme převzít z této dlouhodobé kriticko-utopické, lesbické, černé, radikální a marxisticko-feministické politické tradice?

✶Sophie Lewis je spisovatelka žijící ve Philadelphii, vyučuje kurzy o feminismu, utopické teorii a protipracovní politice na Brooklynském institutu pro sociální výzkum. Její eseje – na témata domácí práce, či osvobození trans osob – byly publikovány v akademických časopisech, jako jsou Signs a Feminist Theory, stejně jako v neakademických časopisech, jako je Boston Review, The New York Times, n+1 a The London Review of Books. Sophie vystudovala anglickou literaturu a následně Environmentální politiku na Oxfordské univerzitě a poté Politiku na New School for Social Research and Human Geography (doktorát) na University of Manchester. Nyní je Hostující výzkumnicí v Centru Alice Paul pro výzkum feministických, queer a transgender studií na University of Pennsylvania a tweetuje na účtu @reproutopia. Její první knihou byla Full Surrogacy Now: Feminism Against Family (Verso Books, 2019) a její druhá, vydaná v říjnu 2022, bude Abolish the Family: A Manifesto for Care and Liberation (Verso Books and Salvage Editions).

✶Místo konání: Auditorium galerie Display
Dittrichova 9, Praha 2

✶Program bude probíhat v anglickém jazyce, bude dostupný český překlad textu performance Dear Friend.

 

Doprovodný program k výstavě – Neděle 16.10. a pondělí 17.10. – Taka Taka

Neděle 16.10.

✶16:00 – 19:00
Taka Taka – umělecká přednáška

✶Panagiotis Panagiotakopoulos (Řecko), alias Taka Taka je kmotrou drag seskupení House of Hopelezz, univerzální sestra, matka drag king klanu House of Løstbois, hrdá dcera Jennifer Hopelezz a spoluzakladatelka neziskové Drag King Academy Amsterdam. Taka Taka se identifikuje jako dragtivist*ka, lektor*ka, queer teoretik*čka a nezávislý*á kurátor*ka, který*á od roku 2013 coby umělecký*á ředitel*ka produkuje představení pro sex pozitivní undergroundový noční klub Church v Amsterdamu. Taka Taka se vyškolil*a jako make-up artist, studoval*a volné umění na Gerrit Rietveld Academie a získal*a titul MA na Dutch Art Institute. V současné době zkoumá možnosti drag mateřství coby umělecko-vzdělávacího modelu v rámci podpůrného PhD programu DAS THIRD. Drag vnímá jako prostředek k posílení hlasu, který má komunikovat, problematizovat a navrhovat umělecké postupy podle místních podmínek. Prostřednictvím rozhovorů, přednášek, esejů a workshopů pro různé nizozemské umělecké instituce a školy sdílí své poznatky a metody v oblasti drag mateřství, vlastní techniky založené na práci s postavami a jejich průnik s osvětou v oblasti HIV. Každoročně spolupracuje s organizacemi SOA/AIDS Nederland, Global Aids Village atd. a také se svou biologickou matkou Dimitrou Panagiotakopoulou, která žije v řecké vesnici Saravali a pro přednášky a představení Taky Taky kompletně navrhuje a šije outfity.

✶Pondělí 17.10.✶
ÚČAST PO PŘEDCHOZÍ REGISTRACI NA ADRESE info@sjch.cz

✶10:00 - 17:00 workshop
Taka Taka: re-ORGAN-izace smyslů

(Celý den si budem hrát, svoje role tvarovat.)

✶Uznávaná osobnost na poli camp a drag umění, teorie umění a dragtivismu Taka Taka se v rámci své přednášky a následného praktického workshopu bude věnovat vytváření postav pomocí nástrojů, které coby camp umělec*kyně – dragtivist*ka vyvinul*a. S postavami a pro postavy, jež společně vytvoříme, pak vzniknou krátká představení. Cílem workshopu je ukázat, že akt oblékání/odívání má nepopiratelný význam coby nástroj osobní a společenské angažovanosti. Budeme se společně bavit a zároveň se pokusíme porozumět dopadu, realitě postav a jejich vytváření od hlavy až k podpatkům. K tomu nám poslouží nástroje z oblasti drag umění, které nám pomohou vydefinovat své performerky a performery. Společně se pak zamyslíme nad otázkou, jak se vztahovat ke společnosti a zároveň jak nasměrovat a uchopit moc a odpovědnost, jež s sebou nese pozornost v důsledku změny naší veřejné image.

(*Pro účely našeho workshopu můžeme drag vnímat širší optikou coby transformační praxi reorganizace našich smyslů, tedy praxi dalece přesahující pouhý vzhled postavy díky instrumentalizaci estetiky binárních drag performerek a performerů.)

✶Workshop bude zahrnovat 45minutovou přednášku a doprovodnou workshopovou část věnovanou tvorbě drag postav pomocí interaktivních cvičení s použitím papíru, obličeje a těla. Výsledkem bude prezentace/nazkoušení/představení postav.

✶Co si přinést s sebou:

Základní make-up bude k dispozici na místě, ale přineste si prosím vlastní líčidla a oděvy pro kostým. Vezměte si s sebou i boty na podpatku, Martensky nebo žabky :)) Jako „make-up“ dobře poslouží také paruka, klobouk, maska či jakýkoliv materiál, kterým byste rádi ozdobili tělo své postavy nebo její okolí... Zvláště doporučujeme vzít si věc, kterou máte rádi, ale nikdy se vám nehodí na sebe a leží vám ve skříni. Můžete si přinést i starší či novější umělecké dílo, které si lze obléct :))

✶Přineste si i fotografii postavy, která k vám z nějakého důvodu promlouvá, může to být fantazijní postava z filmu / videohry / zvíře / někdo, koho obdivujete / politik, kterého nenávidíte, nebo fotografii jednoduše zobrazující něčí tělo.

✶Místo konání: Auditorium galerie Display
Dittrichova 9, Praha 2


✶Program bude probíhat v anglickém jazyce.✶

 

Dernisáž výstavy s doprovodným programem - Neděle 27.11. - Mothers Artlovers, Tabita Rezaire, Vlaďka Niederhafnerová, alpha nova & galerie futura

Program

✶13:00
Performance Mothers Artlovers: Dinner Párty / v češtině

✶Závěrečná performance kolektivu Mothers Artlovers k jejich instalaci Dinner Párty.

✶Mothers Artlovers je skupina vizuálních umělkyň, teoretiček, kurátorek a aktivistek – matek. V rámci výstavy Nejen nukleární rodina představují svůj dlouhodobý projekt reflektující různé formy a prožívání lásky, její zviditelnění, ale i společenskou a institucionální kritiku. Autorky se volně inspirovaly dnes už ikonickým dílem Judy Chicago ze 70. let 20. století, a i zde slouží trojúhelníkový stůl jako dějiště feministických vizí. V pojetí Mothers Artlovers symbolizuje každá strana stolu jednu formu lásky: Lásku k sobě, sebepéči a sebehodnotu; Lásku jako partnerský vztah; Lásku na úrovni institucí, tedy péči instituce. Na stole se pak rozehrává významově mnohovrstevnatá a v čase proměnlivá instalace z keramických objektů, receptů a skutečných jídel. Performance v rámci desnisáže výstavy celou instalaci zaktivizuje a rozehraje další významnové roviny „receptů na štěstí”

✶14:00 Tabita Rezaire: Art of Birth + Vlaďka Niederhafnerová / film s anglickými titulky, diskuse v češtině

✶Promítání první části dlouhodobého cyklu rozhovorů shromážděných mezinárodně etablovanou umělkyní Tabitou Rezaire. Vlastní zkušenost jakožto duly inspirovala Rezaire k tomu, aby shromáždila učení předků od starších osob z různých komunit Francouzské Guyany. Art of Birth nám přínáší příspěvky od čtyř žen, které z pozice svých jednotlivých tradic podporovaly a staraly se o zahájení mateřství: paní Yapara z domorodé tradice Lokono, Odette a Noria z tradice Maroon Saramaka a paní Myriam Kerrel z tradice kreolské. Prostřednictvím těchto svědectví s námi Tabita sdílí umění a vědu porodu ze své domoviny a jde ve stopách své babičky a prababičky, které byly obě porodní asistentky.
✶Po projekci bude následovat beseda s českou porodní asistentkou Vlaďkou Niederhafnerovou, která se bude věnovat tématu přirozeného porodu a lokálním možnostem, omezením a zkušenostem s porody v rámci institucionálního systému i mimo něj.

✶16:00 Nároky, hledání a touhy. Kolem rodinného stolu. / v angličtině

✶s umělkyní, aktivistkou a kurátorkou Zofií Nierodzińskou (donedávna Arsenal Municipal Gallery Poznań), umělkyní a aktivistkou Jolantou Nowaczyk (Ciocia Czesia) a sociální pracovnicí a aktivistkou Hong Van Tran a hosty*kami.

✶Požadavky, hledání a tužby je série kulatých stolů a think labů, ve kterých opakovaně řešíme různé otázky týkající se feministické přítomnosti a budoucnosti a společně s pozvanými hosty*kami a účastníky*cemi vyvíjíme praktické aktivistické a kulturní strategie pro konání a navazování spojenectví. 
✶V Praze se budeme věnovat tématu rodiny z perspektivy feminismu a prostřednictvím konkrétních perspektiv lidí, jejichž zkušenosti a zájmy byly v heteronormativním diskurzu o reprodukci a rodině povětšinou marginalizovány. Budeme se mimo jiné zabývat následujícími otázkami: Co přesně pro nás znamená rodina? Jak chceme prožívat rodinu a jak ji reprezentujeme? Jaké formy sounáležitosti, péče a podpory potřebujeme k dosažení transformativní změny a jak je můžeme společně utvářet? O jaký radikální potenciál můžeme usilovat budeme-li praktikovat mateřství spíše jako možné počínání než jako genderovanou identitu? Jak lze mateřství chápat a prožívat jako feministickou, queer, radikální a kolektivní praxi?
✶alpha nova & galerie futura je umělecký a výstavní prostor v Berlíně, který pracuje z emancipační a feministické perspektivy na pomezí umění, vědy a politické praxe.

www.galeriefutura.de

Projekt Nejen nukleární rodina, který realizuje Společnost Jindřicha Chalupeckého, reflektuje rodinu jako jednu ze základních jednotek lidského společenství. Hlavním cílem projektu je kritická revize moderního západního modelu rodiny a zhodnocení jeho historických i současných, geograficky i kulturně specifických, utopických a fiktivních alternativ. Nukleární rodina, definovaná jako manželské partnerství muže a ženy v soužití s jejich biologickými dětmi, představuje v západní kultuře nepsaný status quo. Přestože triumfem nukleární rodiny bylo vlastně jen krátké období ekonomického růstu a specifických sociokulturních podmínek v období 50. a začátku 60. let v Severní Americe, stal se tento model jakousi globální značkou, měřítkem, podle něhož posuzujeme ostatní rodinné konstelace a dominantním paradigmatem na rovině politické, společenské, vzdělávací i z pohledu právního státu v evropském i americkém prostředí. Ve středoevropském prostředí v posledních letech s termínem (tradiční) rodina až nebezpečně často operují populističtí a neoliberální politici většinou ve snaze omezovat lidská práva spojená s otázkami reprodukce, genderu, manželství pro všechny apod.

Výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je druhým ze tří výstavních a performativních výstupů Společnosti Jindřicha Chalupeckého na toto téma v roce 2022. Na jarní výstavu Okolo rodinného stolu v berlínském prostoru alpha nova & galerie futura nyní navazuje výstava Recepty na štěstí v pražské galerii Display. V listopadu se pak projekt představí také v EFA Project Space v New Yorku. Přestože každá z výstav zaujímá trochu jiný úhel pohledu, navazují na sebe koncepčně a také z hlediska vystavujících umělkyň a umělců, kteří*é jsou však napříč projektem zastoupeni*y často různými díly. Páteř projektu tvoří díla šesti českých umělkyň a umělců – Evy Koťátkové, Marie Lukáčové, Markéty Magidové, Vojtěcha Radakulana, Jirky Skály a Martiny Drozd Smutné. Jejich díla, která vznikla přímo v rámci projektu Nejen nukleární rodina, pak doplňuje široké spektrum dalších místních i zahraničních autorek a autorů.  

Pražská výstava Nejen nukleární rodina: Recepty na štěstí  je komplexní uměleckou sondou do nejrůznějších způsobů vytváření a pojmenovávání rodiny, vztahů a rolí, které v ní její členky*ové zastávají. Podtitul využívá ustálené spojení “recept na štěstí", které zpravidla vyjadřuje určitou nadsázku, nemožnost nalézt jeden univerzální recept, jak dosáhnout spokojeného života. Převedením tohoto spojení do množného čísla tak chceme vyjádřit pluralitu podob, které mohou mít různé rodinné konstelace. Díky instalaci uměleckého kolektivu Mothers Artlovers (ve spolupráci s berlínským kolektivem MATERNAL FANTASIES) se pak návštěvníci a návštěvnice setkají na výstavě s konkrétními recepty a pokrmy, vztahujícími se ke kritice společenských institucí (mezi něž koncept rodiny také patří) i vztahů. Publikum bude moci o daných tématech uvažovat u trojúhelníkového stolu představujícího reminiscenci na ikonické feministické dílo The Dinner Party od Judy Chicago. 
Také ostatní vystavená díla - ať už jde o malby, fotografie, videa, texty, textilie, sochy, performance či výstupy uměleckého výzkumu, můžeme volně číst jako možné recepty či (chybějící) ingredience pro (rodinné) štěstí. Výstava tak ve svém souhrnu představuje obsáhlou a rozmanitou „kuchařku“. 

Nejen nukleární rodina představuje třetí fázi dlouhodobého projektu Společnosti Jindřicha Chalupeckého Ostrovy: Možnosti soužití. Výstava se konala v rámci mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective  Manual for Sustainable and Inclusive  Art Institutions a byla realizována s finanční podporou Ministerstva kultury a Evropské Unie.

Kurátorský text

Fighting the family regime might thus look like several different things: prising the state’s boot off the neck of a “legal” family of “aliens,” for instance, and at the same time offering solidarity to a queer kid in that same family, should she need it, against her parents.
Sophie Lewis, Abolish the Family

Slovo rodina zpravidla evokuje (nebo jsme alespoň zvyklí*é, že by mělo evokovat) věci jako je blízkost, vzájemnost, péče, teplo rodinného krbu. Pro někoho tohle rodina opravdu znamená, ale pro mnohé je to jen jakýsi vytoužený ideál, podle kterého posuzují vlastní, často mnohem tíživější realitu. Rodina se ovšem také stala velmi silným základem kapitalismu. Nukleární rodinná jednotka je ideálním polem pro realizaci imperativu pokroku, rozdělení placené a neplacené, lepší a horší práce a pro nárůst souvisejících genderových, třídních a dalších nerovností. Máma, táta a děti přece potřebují bydlet ve vlastním bytě, popřípadě domě, vlastnit pračku, myčku, automobil, kupu oblečení a hraček a řadu dalších „nezbytností”, které se s menšími či většími nuancemi shodují s majetkem sousední rodiny. A pokud neshodují, je to často hnací motor k větší produktivitě, abychom také mohli mít to všechno, co mají ti vedle a co je snad dělá šťastnými. Zdá se, že řada z nás už vnímá, že to není udržitelné. Že ekonomický a konzumní model spojený s ideologií nukleární rodiny neprospívá stavu naší planety a nese s sebou i mnoho potenciálně negativních důsledků na společenské a psychologické rovině. Když ale štěstí nespočívá v kumulování komodit ani se nemůžeme spolehnout na médii a reklamou stále proponovaný recept nukleární rodiny spojený s množstvím genderových a dalších stereotypů, kde potom ono štěstí hledat nebo co si pod tímto pojmem vlastně představit? A co udělat s naším pojetím rodiny, aby péče, radost nebo sounáležitost nebyly jen vyprázdněnými pojmy z reklamy na máslo?
Výstava Nejen nukleární rodina se pokouší o kritickou revizi moderního západního konceptu rodiny a skrze díla více než čtyřiceti vystavujících zkoumá jeho alternativy – historické i současné, geograficky i kulturně specifické, utopické a fiktivní. Přestože obrovská část společnosti žije v jiných uspořádáních, nukleární rodina definovaná jako manželský svazek muže a ženy v soužití s jejich biologickými dětmi představuje v současnosti našem kulturním kontextu nepsaný status quo. Přitom v řadě neevropských kultur a koneckonců i v křesťanské Evropě byla rodina a spolužití dlouhodobě charakterizováno jako mezigenerační nebo vysloveně komunitní. Krátkodechým triumfem nukleární rodiny bylo ve skutečnosti jen období ekonomického růstu a specifických sociokulturních podmínek 50. a začátku 60. let 20. století v Severní Americe. Později se z ekonomických i kulturních důvodů začal „ideál“, kdy bylo možné rodinu uživit z jednoho platu “živitele rodiny”, poměrně rychle rozpadat. Nukleární rodina ukázala své stinné stránky. Nástup feminismu a LGBTQAI+ hnutí a obecněji diferenciace společnosti vedly k postupující proměně ustálených rolí i celých rodinných systémů. Přesto se obraz nukleární rodiny „jako ze škatulky“ stal jakýmsi globálním předobrazem, měřítkem, podle něhož máme tendenci posuzovat ostatní (rodinné) konstelace. Stal se také dominantním paradigmatem na rovině politické, společenské, vzdělávací i z pohledu právního státu, a to zejména v evropském a americkém prostředí. Ve Střední Evropě v posledních letech navíc s termínem (tradiční) rodina až nebezpečně často operují populističtí a neoliberální politici většinou ve snaze omezovat lidská práva spojená s otázkami reprodukce, genderu, manželství pro všechny apod.
Nejen nukleární rodina je tak sondou do nejrůznějších způsobů vytváření a pojmenovávání rodiny, vztahů a rolí, které v ní její členky*ové zastávají a současně pokusem o dekonstrukci onoho dominantního obrazu, který je až příliš často zdrojem frustrace a nástrojem manipulace. Podtitul výstavy využívá ustálené spojení „recept na štěstí", které zpravidla vyjadřuje určitou nadsázku, nemožnost nalézt jeden univerzální návod, jak dosáhnout spokojeného života. Převedením tohoto spojení do množného čísla chceme vyjádřit pluralitu podob, které mohou mít různá rodinná uspořádání, i systémy, které jdou mimo, za samotný koncept rodiny. V duchu právě vydané publikace Sophie Lewis Zrušit rodinu uvažujeme nad tím, co by mohlo vzejít z prázdnoty vzniklé na konci “rodinných dějin”. Nechceme tím jakkoli devalvovat ty, kteří v nukleární rodině skutečně své štěstí našli – anebo je stále hledají. Chceme "pouze" podkopat pyramidu společenských hodnot, z jejíhož vrcholu na nás shlíží idealizovaný obraz nukleární rodiny.
Díky instalaci uměleckého kolektivu Mothers Artlovers (ve spolupráci s berlínským kolektivem MATERNAL FANTASIES) se návštěvnice*íci na výstavě setkají s konkrétními recepty a pokrmy, vztahujícími se ke kritice společenských institucí (mezi něž koncept rodiny také patří) i vztahů. Publikum bude moci o daných tématech uvažovat u trojúhelníkového stolu představujícího reminiscenci na ikonické feministické dílo The Dinner Party od Judy Chicago. Stejně jako tato performativně-instalační práce vznikla přímo pro projekt Nejen nukleární rodina díla Evy Koťátkové, Marie Lukáčové, Markéty Magidové, Vojtěcha Radakulana, Jirky Skály a Martiny Drozd Smutné. Zkoumají rodinu ve spojení s tématy dětských a rodičovských snů, překročení binarity genderu, utopické rodinné revoluce, architektury korigující nebo určující modely soužití, absence (kulturního) kapitálu nebo provázanosti, křehkosti a nejednoznačnosti vztahových vzorců. Tato díla i práce celé řady mezinárodních umělkyň a umělců – ať už jde o malby, fotografie, videa, texty, textilie, sochy, performance či výstupy uměleckého výzkumu, můžeme volně číst jako možné recepty či (chybějící) ingredience pro rodinné, či obecněji mezilidské štěstí. Výstava tak ve svém souhrnu představuje obsáhlou a rozmanitou „kuchařku“. Osobitý ráz jí dodává také výstavní architektura, respektive sjednocující umělecká intervence Vojtěcha Radakulana.

Vzhledem k pandemii Covid-19 se z plánu na jednorázovou výstavu stal tříletý projekt a svým způsobem srdcová záležitost kurátorského kolektivu Společnosti Jindřicha Chalupeckého. V roce 2020 jsme uspořádali performativní a výstavní pop up v Centru pro současné umění Praha, na který navázala online rezidence na platformě DGTL FMNSM. Na jaře roku 2022 jsme představili výstavu Nejen nukleární rodina: Okolo rodinného stolu v berlínském prostoru alpha nova & galerie futura. Na aktuální výstavu s podtitulem Recepty na štěstí v pražské galerii Display v listopadu 2022 navázala poslední iterace v EFA Project Space v New Yorku. Přestože každá z výstav zaujímá trochu jiný úhel pohledu, navazují na sebe koncepčně a také z hlediska vystavujících umělkyň a umělců, které*ří jsou ale napříč projektem často zastoupeny*i různými díly.