Pavel Sterec: Je otázka národnosti v Ceně zbytečná? Naopak, je zásadní ve financování, doprovodných programech atd.
Karina Kottová: Společnost nerovná se Cena. Řešíme jak docílit přínosné využití prostředků a možností/ kontaktů Společnosti. Organizujeme doprovodné programy, zapojení široké veřejnosti se ale nekoná. Popularizujeme současné české umění v zahraničí. Podstatná je podpora umělce v jeho tvorbě a práci, respekt individualit jednotlivých umělců. Mizí potřeba jednoho laureáta, ale to tradice samozřejmě neumožňuje.
Tereza Jindrová: Finalisty podporujeme různíma aktivitama jako například Intervence atd.
Pavel Sterec: Cena je v první řadě soutěž. Upření pozornosti na jednoho autora (např. mediální) prostě funguje.
Jiří Kovanda: Formát soutěže je srozumitelný a „zábavný“ pro širokou veřejnost.
Karina Kottová: Je pro výstavu finalistů nezbytné prezentovat nové dílo?
Jiří Kovanda: V 90. letech byla Cena spíš „za zásluhy“, postupně vývoj směřoval k ocenění za výstup prezentovaný na výstavě finalistů.
Martin Kohout: Cena nerovná se soutěž. K současné situaci došlo až časem a nutně to vede k formátu "závodů" v umění. Co třeba prezentovat vlastní práce finalistů porotě, možnost představit své dílo i jinak, než jen na výstavě finalistů, mít možnosť uvedení lokálního kontextu.
Protiargument: Někteří umělci mají silnější prezentační schopnosti a hrozí, že výběr/ hlasování ovlivní přirozené sympatie, nebo asympatie porotců ke konkrétním autorům.
Otázka: Je role Společnosti pomoct umělcům k tomu, prezentovat se i do budoucna, zařadit se do uměleckého provozu, dopomoct zlepšit svojí prezentaci?
Tereza Jindrová: Téma – Individuální výkon vs. skupina/ spolupráce týmu.
Pavel Sterec: Výstava finalistů je jednou z mála příležitostí, kdy můžou mladí umělci realizovat prezentaci většího rozsahu (peníze, výstavní prostor).
Martin Kohout: Co radši peníze rozdělit jako stipendium? Propagace finalistů funguje i bez výstavy finalistů. Cítím tendenci k tomu, aby SJCH fungovala více jako „organismus“ soustavné podpory. Nejen orientace na jednu velkou akci.
Pavel Sterec: NE, zde (v ČR) je potřeba bombastické a zjednodušené prezentace, protože jsme pořád prostředí nekulturních buranů. (souhlas od Jiřího Žáka)
Jiří Kovanda: Souhlas, pokud chceme, aby i široká veřejnost vnímala, že se něco děje.
Richard Loskot: Cena je nástroj/ dílčí věc. Vnímám rozdíl mezi Společností a Cenou, cena je hra, způsob, jak komunikovat se širší veřejností.
Otázka: Prenechat možnost výběru finalistum? Budou chtít prezentovat své dílo porotě, nebo ne?
Pavel Sterece: Moje zkušenost je taková, že jsem cítil tlak, očekávání na vznik nového díla.
Karina Kottová: Očekává se premiéra díla, ne vznik novinky od nuly.
Hromadný souhlas: Tlak na vznik něčeho úplně nového ze stávajících prostředků a časových možností není nutný, dokonce ani vhodný.
Martin Kohout: Za současných finančních podmínek nemá moc cenu se bavit o tom, jak redistribuovat prostředky mezi finalisty v případě, že někdo rozvádí již existující věc a někdo tvoří od začátku (reakce na Pavla).
Otázka: Jaké jsou potřeby umělců? Stačí aktuální odměny za výhru?
Konsenzus: Problém je vázanost finančních prostředků, nutnost realizovat výstavu, publikaci, atd.
Edith Jeřábková: Ideální je mít možnost ateliérů a možnost tvořit bez svazujících pravidel.
Marie Lukáčová: Poskytnout roční „servis“ umělci?
Bára Kleinhamplová: Vítám ústup od predošlích doprovodných programů.
Pavel Sterec: Vede to k profesionalizaci umělců v přístupu ke svému dílu a dále její prezentaci před veřejností.
Vojtěch Fröhlich: Je důležité usilovat cíleně o větší propojenost umělců a kurátorů, aby vznikly následně další spolupráce.
Téma: works.io – Karina Kottová: Funguje standardizace, která je pro prezentaci před porotou nutná.
Pavel Sterec: Vnímám jako problém dávat své data komerčnímu provozovateli. Mizí anonymita toho, kdo se hlásí.
Jiří Kovanda Nevidím rozdíl. Navíc to, že je někdo neschopný si udělat dobré portfolio je podobně také kritérium pro výběr, jako cokoliv jiného.
Martin Kohout: works.io účet není možné snadno zrušit. Problémem je ukázat např. rozpracovaní děl, které by ještě v danou chvíli neměl nutně vidět nikdo jiný kromě poroty.
Dominik Garajský: Jestli chceš být součástí nějakého standardizovaného procesu, není takové překvapení, že musíš přistoupit na určitá pravidla.
Volná diskuze: Ondřej Buddeus: Ak je tu snaha o dostání finalistů a laureátů do zahraničí, co tak myšlenka otevřít soutěž umělcům ze zahraničí, nebo jenom spolupráce. Například Cena jako širší mezinárodní platforma?
Karina Kottová: Visual Artist Award je naše očekávání do budoucna. Může pro nás řešit palčivé otázky v širším kontextu, umožnit konfrontaci, setkání umělců různých zemí a regionú.
Edith Jeřábková: Pri kontrastu Cena vs. soutěž, záleží na úhlu pohledu a roli v celkovém procesu. Myšlenka podpůrné platformy je dobrá, ale rušit Cenu není záhodno, protože tady nemá žádnou alternativu v podobném rozměru.
Vojtěch Fröhlich: Jak vylepšit medializaci? Kdo je publikum?
Martin Kohout: Co všechno má Cena plnit, suplovat v porovnání s dalšími existujícími platformami?
Bárbora Kleinhamplová: Jaká je odozva na zprostředkování v médiích? Veřejnost cenu registruje, ale je ztracená, co se týče například samotných uměleckých realizací od finalistů. Výstava samotná může mít pozornost a zároveň být nesrozumitelná, nepochopená.
Pavel Sterec: Jaká je vize SJCH? Směřovat více ke korporátním sponzorům anebo státu? Volím Ministerstvo kultury. Když SJCH dává najevo, že jde směrem korporátních sponzorů, bude jí chtít podporovat stát?
Karina Kottová: Vícezdrojové financování je vhodné až nutné, soukromý sektor by měl financovat max 30%, důležitá je flexibilita a nezávislost na jednom jediném zdroji financí.
Podnět: Ondřej Buddeus: Navrhuji zkusit vybojovat roční tvůrčí stipendium pro laureáta, finanční partnerství nad rámce grantových programů, nebo alespoň pomoci laureátovi s přihláškou.
Žádost podpořená statutem SJCH.