Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2022

Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2022

Mezinárodní porota se rozhodla do 33. ročníku nejvýznamnějšího místního ocenění pro autorky a autory do 35 let Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022 vybrat pět umělkyň a umělců. Jsou jimi Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Rada, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. Společnost Jindřicha Chalupeckého a Národní galerie Praha obnovily své tradiční partnerství v rámci společné výstavy, kterou kurátorsky zaštítí umělecko-kurátorské duo Jaro Varga a Anetta Mona Chisa a která bude zahájena 23. září ve Veletržním paláci. Společně s výstavou laureátek a laureátů bude zahájena také výstava letošního zahraničního hosta, kterým je v thajský multimediální umělec, Korakrit Arunanondchai.

Mezinárodní porota ve složení Ivet Ćurlin (Kunsthalle Wien), Anna Daučíková (umělkyně a pedagožka), Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), João Laia (Muzeum současného umění Kiasma, Helsinky) a Jan Zálešák (kurátor a pedagog) vybírala z celkem 80 portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na české scéně současného výtvarného umění. Výsledný výběr reprezentuje širokou škálu médií i obsahových přístupů, ve kterých se objevují témata lidského působení na planetu, ale také na sebe navzájem v rámci společenských či rodinných struktur, a otázky ohledně nuancí fyzických a virtuálních těl, genderu a vztahů, do kterých se dostávají.

Porota ve svém vyjádření shrnuje umělecké přístupy následovně: „Mezi přihláškami jsme se setkali s novou generací umělkyň a umělců vstupujících na uměleckou scénu, která sdílí specifický jazyk informovaný digitální estetikou, online platformami a sociálními médii, jež kriticky a nápaditě recyklují. Sdíleným zdrojem kritické inspirace je otázka osobní a kolektivní identity, často vycházející z dědictví feministického a levicového myšlení. Z přihlášených děl také vynikala ta, která odrážejí klimatickou a ekologickou krizi. (…) Viděli jsme řadu děl rozkročených mezi skutečnou a digitální existencí, která si pohrávají s tím, jak je umění a život vnímáno na obrazovce a skrze ni, a se vztahem ke skutečným tělům a identitám v trojrozměrném prostoru. Napříč všemi přihláškami pak sloužila pandemie jako neustálá a naléhavá připomínka toho, že fyzická realita stále existuje a zůstává pro lidskou zkušenost zásadní.“