Workshop Těla ve vztazích: Kolektivní praktiky pro dočasné společenství

sobota 23. května 2026 16:00 – 19:00 hod.

Goethe-Institut, Masarykovo nábř. 32, Praha - Nové města

Lektoři: Daniel Neugebauer, Kate Brehme

V návaznosti na přednášku Daniela Neugebauera a Kate Brehme O bezpečném prostoru zveme na participativní workshop, během nějž se účastnice a účastníci posunou od reflexe k praktickému zkoumání, jaký může být „bezpečný prostor“, je-li utvářen smyslovým prožitkem a sdílenou přítomností. Prostřednictvím cvičení, která zahrnují dotek, zvuk, pohyb a nehybnost a která proběhnou pod vedením, budou společně vytvářet dočasná společenství, v jejichž středu stojí přístupnost, péče a vztahovost.

Workshop, který vychází z crip a queer přístupů*, přistupuje nově k bezpečnosti nikoli jako k pevně danému stavu, ale jako k dynamickému procesu utvářenému vzájemným vyjednáváním – procesu, který vzniká skrze pozornost věnovanou tělu a mysli, odlišnosti a vzájemné závislosti. Společně budeme experimentovat s tím, jak lze prostory vnímat, transformovat a udržovat, byť jen na okamžik.

Workshop je pro max. 30 osob, registrace přes formulář https://forms.gle/7T26KcJ2HwzFtbfg9

Akce se koná u příležitosti výstavy The Soft After / Křehkost co přetrvá (Studio Prám, 5.5 - 31.5. 2026) a je součástí rozšířené programové linie Café Chalupecký: Dialogy na rozhraní, kterou pro Společnost Jindřicha Chalupeckého dramaturgicky připravuje přizvaná kurátorka simona markel dvorák.

Tato série setkávání, se odehrává v duchu odkazu Jindřicha Chalupeckého a nahlíží na umění nejen jako na odraz společnosti, ale také jako na prostor pro intervenci a odpovědnost. Dialogy na rozhraní tak vytvářejí rezonanci mezi historickými dimenzemi jeho epochy a fragmentovanou realitou dneška.

Daniel Neugebauer je pedagog a kurátor. Od roku 2023 pracuje jako kurátor pro kulturní vzdělávání a strategická partnerství v Haus der Kulturen der Welt (HKW) v Berlíně.

Kate Brehme je nezávislá kurátorka, výzkumnice a umělecká pedagožka s postižením. V roce 2017 Kate spoluzaložila Berlinkluzion, kde radila organizacím, jako je KW Institute for Contemporary Art, Haus der Kulturen der Welt, The Bauhaus Archive a Documenta, a iniciovala projekt UNBOUND, první přístupný transdisciplinární rezidenční program v Německu.

*Termín „queer“ byl a zůstává v LGBTQ+ komunitách i akademickém oboru Queer studies emancipačním gestem. Toto původně hanlivé označení (v angličtině „divný“ či „pokřivený“) bylo v 90. letech komunitou přijato za své a proměněno v symbol hrdosti. Dnes funguje jako zastřešující termín pro lidi, jejichž identita nezapadá do heteronormativních škatulek, i jako kritický přístup, který zpochybňuje samotnou existenci pevných norem a hranic v oblasti genderu a sexuality. Na rozdíl od termínů „lesba“ nebo „gay“ nálepka „queer“ neoznačuje sexuální orientaci, ale deklaruje postoj – odmítnutí nutnosti se definovat. Podobně se používá slovo „crip“, jež je zkratkou anglického „cripple“ (mrzačit, mrzák). Historicky šlo o dehumanizující medicínské a společenské označení pro lidi s fyzickým hendikepem. Jako u slova „queer“, i zde došlo k hrdému přivlastnění slova a  tím přerámování významu. Aktivisté a teoretici (např. Eli Clare nebo Robert McRuer) začali slovo používat záměrně, aby vyjádřili, že se za své „jiné“ tělo nestydí. Termín nese radikální náboj – odmítá eufemismy jako „handicapovaný“ nebo „osoba se speciálními potřebami“, které vnímá jako příliš uhlazené a maskující realitu útlaku. Toto sebevnímání se stalo i jádrem politiky a praxe crip kolektivů/hnutí, přičemž crip přístup kritizuje tlak na výkon a bezchybné zdraví a vnímá postižení či neurodiverzitu jako legitimní a obohacující součást lidské identity.

Souhrně, queer a crip přístupy kriticky nahlížejí na společenské normy v oblasti sexuality, genderu a tělesné či duševní „zdatnosti“. Namísto snahy o přizpůsobení se většině zdůrazňují rozmanitost zkušeností a vytváření inkluzivního prostředí pro všechny typy těl a identit.