Cena Jindřicha Chalupeckého 2024

Cena Jindřicha Chalupeckého 2024

Mezinárodní porota vybrala do Ceny Jindřicha Chalupeckého 2024 dva individuální tvůrkyně a tvůrce a jedno umělecké uskupení. V rámci 35. ročníku nejvýznamnějšího českého ocenění pro etablující se autorky a autory byli oceněni Oskar Helcel, Judita Levitnerová a uskupení No Fun Kolektiv. Letošní výběr se zúžil z pěti oceněných na tři a skončilo pravidlo hranice věku do 35 let. Možnost přihlásit se tak měli i ti, kteří svou kariéru začali v pozdějším věku či museli z nejrůznějších důvodů uměleckou tvorbu na nějakou dobu opustit a vrací se k ní až po čase. Upuštěním od věkové hranice Společnost Jindřicha Chalupeckého reflektuje změny ve výstavních i institucionálních praxích, které se projevují již několik let. Tato změna rovněž koresponduje s vývojem a stavem na mezinárodní výtvarné scéně.

Společná výstava proběhne v Moravské galerii v Brně. Výstava, kterou v letošním roce kurátorsky zaštítí Ondřej Chrobák z  Moravské galerie ve spolupráci s kurátorským kolektivem SJCH, bude zahájena 7. listopadu, společně s projektem letošní zahraniční hostky, kterou je mezinárodně etablovaná kuvajtská výtvarná umělkyně Monira Al Qadiri. Mnohostranná praxe Al Qadiri, zahrnující sochy, instalace, film a performance, je založená především na výzkumu kulturních dějin oblasti Perského zálivu. Její interpretace takzvané „petrokultury“ v Perském zálivu se propisuje do spekulativních scénářů, které berou inspiraci ze sci-fi, autobiografie, tradičních řemesel i popkultury, čímž vznikají tajnosnubná a skrytě podvratná díla.

Porota

Mezinárodní porota ve složení Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), Hana Janečková (kurátorka a pedagožka působící na Akademii výtvarných umění v Praze), Valentinas Klimašauskas (nezávislý kurátor a spisovatel), Marika Kupková (kurátorka a teoretička působící v Galerii TIC v Brně), Sráč Sam (umělkyně, zakladatelka a kurátorka galerie Sam 83 v České Bříze) a Fatoş Üstek (kurátorka a teoretička působící ve Velké Británii) vybírala z celkového počtu 128 portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na místní umělecké scéně. To je ve srovnání s předchozími ročníky zatím nejvyšší počet přihlášek. Mezinárodní odborná porota ocenila vysokou kvalitu prací, které zahrnovaly širokou škálu postupů s přesahem z výtvarného umění do divadla, filmu, řemesla, designu a hudby. Mezi oceněnými je zastoupen jeden kolektiv tvůrců, jedna umělkyně a jeden umělec. Jejich přístupy a zpracování jsou velmi rozdílné, ale spojují je určitá témata, a především jejich aktuálnost, která rezonuje nejen v současném uměleckém světě, ale ve společnosti obecně. 

"Specifický důraz jsme kladli na zprostředkování široké škály postupů, proto jsme vybrali umělce a umělkyně pracující s objekty a textilem, stejně jako s videem nebo počítačovými hrami. Domníváme se, že všechny tři pozice prohlubují zkoumání současných forem sociální angažovanosti a aktivace, preindustriálních a postindustriálních tradic a kritických postojů k regenerativním postupům v lidmi vybudovaném prostředí.", stojí ve vyjádření poroty k aktuálnímu ročníku.

Laureátky*ti

Oskar Helcel prokazuje ve své práci cit pro filmový jazyk, kterým kriticky zachycuje téma architektury v pozdním kapitalismu. Jeho smysl pro zachycení atmosféry a situací prostřednictvím kamery, autentická a přirozená performance a obrazové montáže odkrývají jednotlivé vrstvy zkoumaného problému i jeho složitost. V jeho performativních videoesejích se tak zobrazuje komplexnost tématu tzv. „developerismu”, který autor vnímá jako nástroj na reprodukování kapitalismu, privatizaci města za účelem zisku a gentrifikace.

Judita Levitnerová se ve své práci vrací k tradici, řemeslu i otázce problematiky „ženských prací”. Její práce s textilem je kreativní a promyšlená. Ve své praxi přímo odkazuje na období českého informelu, ze kterého čerpá autentický přístup k dílu. V tvorbě ale neopomíjí ani aspekty jako je ekologie, nadměrná spotřeba textilu nebo neetické pracovní podmínky. Sama si vybírá cestu tzv. „pomalého umění”, s čímž se pojí i otázka po dočasnosti a trvalosti daného díla. Svá textilní díla umísťuje do veřejného prostoru, kde ve způsobu instalace využívá svůj smysl pro hravost.

No Fun Kolektiv je umělecký a výzkumný queer videoherní kolektiv působící v kontextu střední a východní Evropy. Svými aktivitami a tvorbou nabourává stereotypy počítačových her a jejich cílem je začleňování potlačovaných perspektiv. Porota ocenila jejich schopnost vnášet digitální technologie do sociálního kontextu. Herní narativ využívají jako prostředek vytváření nových alternativních a emancipačních prostředí. Svou tvorbou ukazují, jak lze přistupovat k rozmanitosti a jak je důležitá pro každou společnost, její každodennost a fungování.