Ultrasanity: On Madness, Sanitation, Antipsychiatry and Resistance/ Lukáš Hofmann: Skin Come Leather Vol. III.

Ultrasanity: On Madness, Sanitation, Antipsychiatry and Resistance/ Lukáš Hofmann: Skin Come Leather Vol. III.

Projekt Ultrasanity: On Madness, Sanitation, Antipsychiatry and Resistance je výzkumným, performativním, diskursivním a výstavním projektem, který iniciovalo berlínské umělecké centrum SAVVY Contemporary. Ve spolupráci se Společnosti Jindřicha Chalupeckého a SAVVY Contemporary vznikla v rámci projektu Ultrasanity nová performativní práce a instalace Lukáše Hofmanna Skin Come Leather Vol. III.

Projekt Ultrasanity nemá být romantizací šílenství nebo mentálních onemocnění. Je spíše snahou přehodnotit a zpochybnit pojem šílenství a stigmata, která se k tzv. šílencům váží. Cílem projektu je odpoutat se od představy nepříčetnosti jako protikladu příčetnosti či duševního zdraví a představit si prostor, který je nad tím, čemu rozumíme jako normálnímu. Tento výzkumný, performativní a výstavní projekt se zabývá současnými koncepcemi a formami kros-kulturní psychoanalýzy a psychiatrie nad rámec Západní racionalizace, situovanými do kontextu kolonializace a koloniálního podrobení, racionalizace, genderových otázek a objektivizace. Projekt také prozkoumá rozličné tendence a přístupy k porozumění normativity pojmů jako je Mysl, Já a Vědomí. Reflektuje vztah (duševní) hygieny a bláznovství jako konstrukt, a konstrukci pojmu šílenství jako proces poukazování na jinakost.

Pro práci Hofmanna je typické vytváření komplexních prostředí – fyzických instalací, které jsou oživeny monumentálními performancemi za účasti mnoha aktérů. Jedním ze zásadních prvků jeho uměleckého projevu je dlouhodobé rozvíjení a opakování některých klíčových motivů– ať už činností, nebo použitím materiálů či artefaktů. Zajímá ho přitom zachycení určité metafyzičnosti, hraničních stavů mezi komunitou a individualitou, virtualitou a materialitou, životností a předmětností, ve světě, kde se takové polarity rozpouštějí.

Skin Come Leather Vol. III.

Hofmannův projekt Skin Come Leather v rámci Ultrasanity je kombinací skupinové performance a instalace. Hofmann se vztáhuje k tématu vyšinutí skrze somatické vykolejení těla, nazírání nervových vzruchů způsobujících svědění. Zkomá alergii jako proces sebesabotáže těla, suchou oloupanou kůži jako prostředníka obnovy. Kůže je Hofmannovi dlouhodobým tématem. Již v projektu Sospiri se autobiograficky věnoval vlastní kůži při tělesných, až transcendentálních momentech zprostředkovaných v performance dalšími aktéry, kteří se například natírali nánosy vazelíny s cílem zadržet vodu unikající skrze spáry pokožky – stejně jako autor, který od narození trpí atopickou suchou kůží.

Hofmannova tvorba dekonstruuje tenké vrstvy normativů a lakonicky a analyticky prosvěcuje tělo až do morku jeho kostí. Zajímá ho téma rekonstrukce normality, která se může jednoduše rozsypat na částečky prachu. Prachem je Hofmann fascinován jako materiálem, který je do značné míry tvořen seberozpadem a sebeobnovou těla, jenž za 7-15 let zrecykluje víceméně všechny svoje buňky.

Při alergické reakci se sebezrazující, přehnaně ochranářské a chráněné tělo rozhodne požrat sebe sama. Tělo úzkostlivě vysílá histaminy ve snaze vyrovnat se samo se sebou a xenofobně reaguje na prostředí kolem. Termín alergie, který byl vědecky popsán až na začátku 20. století, pochází z řeckého allos, znamenajícího jiný, nebo odlišný, a ergia, energie. Hofmann přistupuje k alergii jako k částečně kulturně podmíněnému konstruktu podnícenému vývojem lidské civilizace. V dnešní době se hovoří o epidemii alergie, která se objevuje častěji v oblastech s vyšším socioekonomickým statutem. Množství studií podporuje tzv. hygienickou hypotézu, dle níž jsme zkonstruovali své pozdně kapitalistické urbánní prostředí jako přehnaně hygienické, očištěné a sanitární na to, aby v něm fungoval život. Imunitní systémy se v takovém prostředí spěšně obracejí proti přicházejícím externalitám.

Hofmannova práce Skin Come Leather se zabývá tématy alergie a imunitního systému v tomto socioekonomicky privilegovaném, hypersanitárním prostředí, které neustále hledá (vnějšího) nepřítele. Práce je tak alegorií celospolečenských problémů jako je extremismus a xenofobie, ale také individuální – nicméně celospolečensky rozšířené – formy úzkosti. Téma obměny tělesných buněk nabízí prostor pro zkoumání alternativ a nových nastavení.

Projekt tyto obsahy komunikuje divákům srze komplexní vícesmyslový zážitek. Instalované objekty volně inspirované zduřenými uzlinami, kůží ve všech smyslech slova, hypersanitárním prostředím by měly vyvolávat částečně nepříjemnou tělesnou odezvu, podobnou alergické reakci. Videoart, který Hofmann představuje jako jednu z částí instalace v kombinaci analytických mikroskopických záběrů i CGI grafiky nahlíží kůži jako alegorickou polopropustnou membránu nebo zeď, oddělující tělo a jeho okolí – jako filozofické nahlížení dichotomie “já vs. ne-já”. Do tohoto kontextu je vsazena skupinová performance, která tato prostředí rozehraje skrze tělesné interakce a zážitky samotných performerů a také symbolickým či doslovným vtažením diváka do děje. Mezi performery jsou další umělci, tanečníci aktivisté aj., pocházející c České Republiky i Německa. Mirabella Paidamwoyo Dziruni, Scott Hopper, Luzek Marny, Adrian Quentin Vardi, Elena Veleckaite, Nico Walker

Lukáš Hofmann (*1993) studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na VŠUP (Ateliér sochařství) a v Berlíně. Účastnil se rezidenčního pobytu na Nisyru organizovaného platformou Are. Působí pod přezdívkou Saliva a vyjadřuje se především prostřednictvím performance a tzv. sociálních soch, které často promlouvají také dialektem módního či kreativního průmyslu. Pro své situace vytváří kurátorované komunity aktérů a prostředí, uvnitř nichž navozuje soustředěnou atmosféru a rovnostářskou dynamiku. Komunikuje tak škálu nanejvýš současných pocitů: otupělost i potencialitu citu, zklamání i naději. Pravidelně se účastní skupinových výstav a uměleckých akcí v Česku i v zahraničí: svou tvorbu představil například v Schinkelově pavilonu v Berlíně, v Dánské národní galerii v Kodani, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu nebo v Galerii PLATO v Ostravě a v rámci Manifesta 11 performoval v Kabaret Voltaire v Curychu. V roce 2018 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím