Světy Jindřicha Chalupeckého

15. března 2022 19:00 – 19. června 2022
Městská knihovna | Galerie hlavního města Prahy | Mariánské náměstí 98/1 | Praha 1 | www.ghmp.cz
Kurátorský tým: Tereza Jindrová, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl
Kurátor sekce ruského umění: Tomáš Glanc
Výstavní architektura: Richard Loskot a studio UAII
Grafické zpracování: Marek Nedělka a Anežka Minaříková
Produkce: Diana Brabcová (GHMP), Jakub Lerch (SJCH), Ondřej Houšťava (SJCH), Radka Lhotáková (GHMP), Eva Takácsová (SJCH)
15. března 2022 19:00 – 19. června 2022
Městská knihovna | Galerie hlavního města Prahy | Mariánské náměstí 98/1 | Praha 1 | www.ghmp.cz
Kurátorský tým: Tereza Jindrová, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl
Kurátor sekce ruského umění: Tomáš Glanc
Výstavní architektura: Richard Loskot a studio UAII
Grafické zpracování: Marek Nedělka a Anežka Minaříková
Produkce: Diana Brabcová (GHMP), Jakub Lerch (SJCH), Ondřej Houšťava (SJCH), Radka Lhotáková (GHMP), Eva Takácsová (SJCH)
Vystavující: Natalja Abalakova, Jiří Balcar, Václav Bartovský, Eva Bednářová, Julie Béna, Zdeněk Beran, Vladimír Boudník, Ivan Čujkov, Jiří David, skupina Dviženije, Michail Grobman, Jiřina Hauková, Anežka Hošková, František Hudeček, František Gross, Dalibor Chatrný, Vladimir Jakovlev, Vladimir Jankilevskij, František Janoušek, Věra Janoušková, Magdalena Jetelová, Ilja Kabakov, Olga Karlíková, Eva Kmentová, Jiří Kolář, Milan Knížák, Stanislav Kolíbal, Jan Kotík, Alena Kučerová, Kamil Lhoták, Richard Loskot, Václav Magid, Mikuláš Medek, Jan Mlčoch, Alex Mlynárčik, Karel Nepraš, Ladislav Novák, Lev Nusberg, Petra Oriešková, Theodor Pištěk, Viktor Pivovarov, Naděžda Plíšková, Vlasta Prachatická, Milan Ressel, František Ronovský, Zdeněk Rykr, Jan Ságl a Zorka Ságlová, Zora (Járová) Smetanová, Ülo Sooster, Adriena Šimotová, Eduard Štejnberg, Petr Štembera, Triple Candie (Shelly Bancroft & Peter Nesbett), Jitka Válová, Květa Válová, Jaroslav Vožniak, Ladislav Zívr, Jana Želibská, Anatolij Žigalov
Výstava o životě a díle teoretika, kritika, kurátora a esejisty Jindřicha Chalupeckého vznikla jako pokus o přiblížení myšlenkového odkazu této stále živé osobnosti české kultury. Záměrem výstavy je také v širších souvislostech poukázat na roli teoretika umění nebo kurátora ve společnosti – jeho jedinečnou možností je propojovat rozličné osobnosti, místa i oblasti zájmu. Skrze linii vlastního přemýšlení o světě vytyčuje místo, které v současném světě zaujímá umění. Záměrem tohoto projektu není vytvořit Chalupeckému symbolický pomník, ale naopak skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost, a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky, lidsky i ekologicky nelehkých dobách.
Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové umělecké směry a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem umění ve spojení s životem. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně. Šíře zájmů a vlivu Jindřicha Chalupeckého zaručuje, že se divačky a diváci výstavy v nějaké podobě střetnou s podstatnou částí české a potažmo mezinárodní kulturní a intelektuální historie 20. století. Na výstavě se setkávají díla více než šedesáti umělkyň a umělců několika generací: od zahraničních autorů jako je např. Ilja Kabakov přes práce autorek a autorů českého poválečného umění, například Adrieny Šimotové nebo Vladimíra Boudníka, až po reflexe současných umělkyň a umělců, jako je Anežka Hošková nebo Václav Magid.
Rozmanitost a bohatost života a díla Jindřicha Chalupeckého určuje také formát výstavy: jedná se o soubor několika zdánlivě samostatných sekcí, odlišných nejen tematicky, ale i formálně. Najdeme zde abstrahovaný pohled do Chalupeckého bytu ve Vršovicích, čítárnu s postřehy o dílech českého a slovenského výtvarného umění a site-specific pojaté sekce věnované odkazu Marcela Duchampa nebo ruským umělkyním a umělcům, se kterými byl Chalupecký v kontaktu v 60. a 70. letech minulého století. Součástí výstavy jsou také tzv. “kabinety”, ve kterých se mísí historické a archivní materiály s reakcemi a intervencemi současných umělkyň a umělců. Výstava se pokouší neortodoxními způsoby pracovat s formami dokumentace a současného čtení historických událostí a umělecké tvorby.
Doprovodný program 24.03.2022: Komentovaná prohlídka → Jindřich Chalupecký z perspektivy současných umělkyň a umělců
Komentovaná prohlídka výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého s kurátorkami Karinou Kottovou a Terezou Jindrovou.
Ke kurátorkám Tereze Jindrové a Karině Kottové se přidá také umělkyně Anežka Hošková, která pro výstavu připravila instalaci s názvem Omnia flammis data, a jejíž vznik nám více přiblíží.
Čtveřice akvarelů reprezentuje Chlupeckého oblíbené literární autory Jakuba Demla, Jaroslava Haška, Ladislava Klímu a Richarda Weinera v symbolické řeči Anežky Hoškové jako květy. Skleněné vitráže vyjadřují rozpolcenou osobnost těchto literátů. Název celé instalace odkazuje k citátu Ladislava Klímy “Všechno vrženo do ohně”.
Doprovodný program 7.04.2022: Diskuze → Kurátorská, komisařská a výstavní činnost Jindřicha Chalupeckého
"Vystavovat, to stejně není ideální způsob, jak by mělo umění vstupovat do společnosti."
Diskuze k výstavě Světy Jindřicha Chalupeckého: Kurátorská, komisařská a výstavní činnost Jindřicha Chalupeckého.
Vedle psaní se Jindřich Chalupecký zabýval i organizováním výstav. V druhé polovině šedesátých let vedl Špálovu galerii v Praze a připravoval přehlídky českého umění v zahraničí. Jak dnes hodnotíme Chalupeckého coby kurátora? Měly jeho výstavy nějaká specifika?
Debatovat budou:
Karel Císař, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Jiří Kovanda, umělec a pedagog, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Terezie Nekvindová, Vědeckovýzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze
Tomáš Pospiszyl, spolukurátor výstavy, Akademie výtvarných umění v Praze
Termín a čas: 7. 4. 2022, 18 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu.
Doprovodný program 9.04.2022: Diskuze → Brunch ve výstavě Světy Jindřicha Chalupeckého
Štafeta čtení z díla Jindřicha Chalupeckého s kávou a koláčkem.
Dílo Jindřicha Chalupeckého si nejlépe připomeneme, budeme-li číst jeho texty. V sobotu 9. dubna se od 11.00 v Městské knihovně uskuteční štafetové čtení. Vybráno je šest esejů, reprezentujících jednotlivé dekády činnosti Jindřicha Chalupeckého od třicátých až po osmdesátá léta dvacátého století. Akce se můžete aktivně zúčastnit jako dobrovolník, nahlas předčítající několik odstavců textu, nebo si poslechnout přednes pozvaných osob českého výtvarného života.
Vybrané texty ke čtení:
Krásné umění, 1934
Dějiny, 1941
Za svět lidštější, 1958
Nezbytí svobody, 1968
Umění a transcendence, 1977
Konec lehkomyslnosti, 1988
Termín a čas: 9. 4. 2022, 11–14 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu.
Doprovodný program 28.04.2022: Komentovaná prohlídka → Tomáš Pospiszyl: Chalupecký a Duchamp
Komentovaná prohlídka výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého s kurátorem Tomášem Pospiszylem na téma Chalupecký a Duchamp.
Termín a čas: 28. 4. 2022, 18 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu
Doprovodný program 5.05.2022: Diskuze → „České umělkyně nepotřebují feministických programů.” Jindřich Chalupecký a umělkyně
Jaký byl postoj Chalupeckého k „ženskému umění“ a proč v rámci českého kontextu na jedné straně vyzdvihoval ženy umělkyně a na straně druhé odmítal myšlenky feminismu? A jak na jeho komplikovaný vztah k umělkyním a jejich tvorbě můžeme nahlížet z perspektivy dnešní (feministické) teorie a historie umění i samotné umělecké praxe?
Diskutovat budou: Petra Hlaváčková, Marie Lukáčová a Martina Pachmanová, a moderátorky diskuze Tereza Jindrová a Karina Kottová.
Termín a čas: 5. 5. 2022, 18 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu.
Během diskuze bude zajištěno hlídání dětí v improvizovaném hracím koutku v části výstavy. Hlídání je zajištěno v čase 16:00 – 20:00, nebo do konce diskuze.
Doprovodný program 12.05.2022: English Guided Tour → The Worlds of Jindřich Chalupecký
Výstava představující život a dílo teoretika, kritika, kurátora a esejisty Jindřicha Chalupeckého přibližuje stále aktuální myšlení a odkaz této osobnosti české kultury. Cílem výstavy je také poukázat na roli, kterou může teoretik a kurátor ve společnosti sehrát - na jeho jedinečnou schopnost propojovat různé osobnosti, místa a oblasti zájmu.
Datum a čas konání: 28. 4. 2022, 18.00 h.
Městská knihovna v Praze, 2. patro
Bezbariérový přístup je zajištěn vchodem z Valentinské ulice (výtah).
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu.
Doprovodný program 26.05.2022: Komentovaná prohlídka → Tomáš Glanc: Chalupecký v SSSR
Komentovaná prohlídka výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého s Tomášem Glancem, ve které se tentokrát zaměří na umělce a umělkyně bývalého SSSR, které Chalupecký navštěvoval v 60. a 70. letech minulého století.
Termín a čas: 26. 5. 2022, 18:00 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu
Doprovodný program 6.06.2022: Diskuze → „Ale je to divný svět.” Politické myšlení Jindřicha Chalupeckého
Činnost Jindřicha Chalupeckého se často odehrávala v politicky turbulentních dobách. On sám umění vnímal nikoliv jako svět sám o sobě, ale ve spojitosti s životem společnosti. Jak Chalupecký k historickým událostem svého života přistupoval a s jakými politickými názory se identifikoval? Jak moc se promítaly do jeho názorů na umění a jak je dnes hodnotíme?
Moderuje: Tomáš Pospiszyl
Debatovat budou:
Milena Bartlová (UMPRUM)
Jan Bělíček (A2larm)
Zdeněk Brdek (JU)
Jan Wollner (UMPRUM)
Termín a čas: 9. 6. 2022, 18:00 h
Městská knihovna, 2. patro
Budova má bezbariérový přístup.
Vstupné zdarma ke vstupence na výstavu.
Závěrečný program 19.06.2022: Světy Jindřicha Chalupeckého → Dernisáž a performance
Výstava o Jindřichu Chalupeckém - jeho životě a díle i o jeho odkazu z pohledu dnešních umělkyň a umělců - se pomalu chýlí ke konci.
Rozloučíme se s ní prostřednictvím procesuální performance umělkyně Kateřiny Olivové, která zahájí pozvolnou deinstalaci výstavy a také symbolickým vstupným ve výši 1 Kč.
Umělkyně Kateřina Olivová účinkovala v site-specific divadelní hře Svět, v němž žijeme?, která byla uvedena v roce 2020 v pražském hotelu Opera, kde se Jindřich Chalupecký scházíval se svými kolegy a přáteli a kde vznikl základ jeho nejznámějšího eseje Svět, v němž žijeme. Záznam této divadelní hry režírované Karinou Kottovou a Matějem Samcem je součástí výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého.
Tvorba Kateřiny Olivové se věnuje tématu ženskosti, feminismu, tělesnosti, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Skrze své performance, které často balancují na hranici kýče a záměrné trapnosti otevírá otázky zažitých společenských tabu. Primárním médiem její tvorby je tělo zapojené do performance, které jsou plné zářivých, duhových barev, glitrů, radosti z vlastní existence a nahoty. Svou uměleckou tvorbu neodlišuje od běžného života, takže někdy není zcela možné rozlišit, co je ještě akt namířený směrem k divačkám a divákům a co už její životní styl. Kromě vlastní umělecké praxe působí také jako kurátorka Galerie Umakart v Brně a je zakladatelkou podpůrné skupiny (nejen) pro matky umělkyně Mothers Artlovers. Olivová je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně.
Autorkou kreseb, které Kateřina Olivová ve své performance používá v podobě tetování, je Tereza Bartůňková. Její ilustrace doprovází také knihu o životě Jindřicha Chalupeckého, kterou připravil Tomáš Pospiszyl s Veronikou Čechovou a vydala ji Společnost Jindřicha Chalupeckého.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Svatý Duchamp. Autor multimediální instalace: Richard Loskot, 2022.
Dílo Marcela Duchampa Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce, zkráceně nazývané Velké sklo, je formálně i obsahově pečlivě koncipovaným celkem. Autor na díle pracoval mnoho let a vytvořil k němu rozsáhlý soubor textových poznámek a kreseb. Originál má na výšku tři metry a je trvale vystaven v Muzeu umění ve Filadelfii. Skládá se ze dvou částí. Horní je věnována figuře Nevěsty, spodní Mládencům, celek lze vnímat jako schéma energetických procesů doprovázejících přechod Panny v Nevěstu. Dílo není klasickým obrazem zprostředkovávajícím symbolický obsah, ambicí autora bylo vytvořit cosi jako technický hieroglyf popisující mechanismus touhy. Netradiční podobu Velkého skla také spoluurčil pokus zachytit prostřednictvím dvojrozměrného zobrazení trojrozměrný a dokonce čtyřrozměrný prostor.
Přestože Duchamp Velké sklo nedokončil, řadu neuskutečněných prvků můžeme z jeho písemných poznámek a kreseb rekonstruovat. Rekonstrukcí úplné podoby Duchampova mistrovského díla se zabýval i Jindřich Chalupecký. Zaujala jej především postava nerealizovaného Žongléra. Chalupecký navrhl umístění Žongléra do celku Velkého skla, které zdůvodnil jeho funkcí coby spojnice mezi Nevěstou a Mládenci a současně přechodem z nižší prostorové dimenze do vyšší. Instalace Richarda Loskota zohledňuje rozdělení díla na „přízemní“ sféru mládenců a „nebeské“ království Nevěsty. Zprostředkovává je prostřednictvím projekce, tedy jakéhosi stínu koncepce původního díla. V prostoru galerie a současně v dimenzi diváků nalezneme prostorovou kresbu Žongléra. Ten nás spojuje se světem Nevěsty i Mládenců a současně s Chalupeckého úvahami o celku této Duchampovy práce.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Svatý Duchamp. Autor multimediální instalace: Richard Loskot, 2022.
Dílo Marcela Duchampa Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce, zkráceně nazývané Velké sklo, je formálně i obsahově pečlivě koncipovaným celkem. Autor na díle pracoval mnoho let a vytvořil k němu rozsáhlý soubor textových poznámek a kreseb. Originál má na výšku tři metry a je trvale vystaven v Muzeu umění ve Filadelfii. Skládá se ze dvou částí. Horní je věnována figuře Nevěsty, spodní Mládencům, celek lze vnímat jako schéma energetických procesů doprovázejících přechod Panny v Nevěstu. Dílo není klasickým obrazem zprostředkovávajícím symbolický obsah, ambicí autora bylo vytvořit cosi jako technický hieroglyf popisující mechanismus touhy. Netradiční podobu Velkého skla také spoluurčil pokus zachytit prostřednictvím dvojrozměrného zobrazení trojrozměrný a dokonce čtyřrozměrný prostor.
Přestože Duchamp Velké sklo nedokončil, řadu neuskutečněných prvků můžeme z jeho písemných poznámek a kreseb rekonstruovat. Rekonstrukcí úplné podoby Duchampova mistrovského díla se zabýval i Jindřich Chalupecký. Zaujala jej především postava nerealizovaného Žongléra. Chalupecký navrhl umístění Žongléra do celku Velkého skla, které zdůvodnil jeho funkcí coby spojnice mezi Nevěstou a Mládenci a současně přechodem z nižší prostorové dimenze do vyšší. Instalace Richarda Loskota zohledňuje rozdělení díla na „přízemní“ sféru mládenců a „nebeské“ království Nevěsty. Zprostředkovává je prostřednictvím projekce, tedy jakéhosi stínu koncepce původního díla. V prostoru galerie a současně v dimenzi diváků nalezneme prostorovou kresbu Žongléra. Ten nás spojuje se světem Nevěsty i Mládenců a současně s Chalupeckého úvahami o celku této Duchampovy práce.

Jindřich Chalupecký
Sestřih scén z dokumentárního snímku Danuvius, 1968. Zkrácená verze vznikla roku 2022 pro výstavu Světy Jindřicha Chalupeckého s laskavým svolením režiséra Jozefa Urblíka.
Editace: Matúš Pisarčík

Jiřina Hauková: Elegie za Jindřichem Chalupeckým, 1990–1992.
Smrt svého životního partnera reflektovala Jiřina Hauková básní Elegie za Jindřichem Chalupeckým. Vyrovnává se v ní nejen s jeho odchodem, ale též přibližuje jeho život, názory a ambice. Text básně je zpracován do nástěnné projekce, kterou připravili grafici výstavy – Anežka Minaříková a Marek Nedělka.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce ÚBOK, žité umění.
V padesátých a v první polovině šedesátých let byl Jindřich Chalupecký zaměstnán v podniku Textilní tvorba a v Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) v Praze. Působení v oblasti užitého umění bylo dlouho vnímáno jako jeho úlitba politicky komplikované době. Zájem o otázky bydlení nebo o textilní tvorbu však pro Chalupeckého nebyl jen únikem do světa apolitické tvorby, ale navazoval na jeho představu o umění bezprostředně vstupujícího do života jednotlivce. V ÚBOKU také Chalupecký spolupracoval s řadou zajímavých výtvarnic – například s Olgou Karlíkovou nebo Zorou Smetanovou – v jejichž textilní tvorbě nalezneme ohlasy dobového abstraktního malířství. Ve formě dekorativních bytových textilií se tak aktuální trendy dostávaly do každodenního života společnosti a nenápadně jej proměňovaly.

Svět, v němž žijeme?, 2020–2021, záznam site-specific inscenace a instalace.
Hotel Opera, Praha, 20. – 27. 9. 2020

Svět, v němž žijeme?, 2020–2021, záznam site-specific inscenace a instalace.
Hotel Opera, Praha, 20. – 27. 9. 2020

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Solidarita s Ukrajinou
Nedlouho před zahájením výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého rozpoutala ruská armáda válku proti Ukrajině. Výstava zahrnuje také sekci o Chalupeckého cestách do SSSR (zejména do Moskvy) a o jeho vztahu k tamním umělcům. Plánovanou zápůjčku ze státního Moskevského muzea moderního umění jsme za daných okolností považovali za nemyslitelnou. Spolupráci s muzeem jsme zrušili a chybějící díla nahradili jinými ze sbírek Národní galerie Praha, Muzea umění Olomouc a ze soukromých evropských sbírek.
Cítili jsme potřebu jasně vyjádřit solidaritu s Ukrajinou a odpor k válečnému útoku proti nezávislému státu a jeho obyvatelstvu. Zároveň jsme vzhledem k zastoupení umělkyň a umělců, kteří kdysi působili na různých místech Sovětského svazu, chtěli reflektovat otázky kulturního bojkotu a úlohy uměleckých institucí i umění v situaci války. Namísto plánovaného zveřejnění video rozhovorů s pamětnicemi a pamětníky, kteří se s Chalupeckým v 60. a 70. letech minulého století setkávali v Moskvě, jsme se rozhodli tento výstavní kabinet pojmout jako prostor k vyjádření ukrajinských a ruských umělkyň a umělců, působících v současnosti v České republice.
Záměr dát na půdě výstavy prostor hlasům osobností z obou těchto zemí se však ukázal problematický, a proto se postupně proměňovala také podoba této místnosti. Umělkyně a umělci z Ukrajiny i z Ruska, s nimiž jsme vedli interní diskuse, nás upozorňovali na širší kontext současného konfliktu i na potřebu přehodnocovat a dekolonizovat diskurs, který je spojený s uměním bývalého Sovětského svazu. Na žádost ukrajinských umělkyň jsme se rozhodli tuto místnost vyprázdnit a ponechat ji jako místo k pietě za oběti ruské války v Ukrajině.
Kurátorský tým
Tereza Jindrová, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl a Tomáš Glanc
Za podpory týmu GHMP
Foto: Peter Fabo

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Čítárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Obrazárna.

Jiří Kolář: Rukopis sbírky Prométheova játra z policejního spisu Jiřího Koláře, 1950.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Skupina 42.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Skupina 42.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Skupina 42.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Skupina 42.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Skupina 42.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupeckého byt.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Svatý Duchamp. Autor multimediální instalace: Richard Loskot, 2022.
Dílo Marcela Duchampa Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce, zkráceně nazývané Velké sklo, je formálně i obsahově pečlivě koncipovaným celkem. Autor na díle pracoval mnoho let a vytvořil k němu rozsáhlý soubor textových poznámek a kreseb. Originál má na výšku tři metry a je trvale vystaven v Muzeu umění ve Filadelfii. Skládá se ze dvou částí. Horní je věnována figuře Nevěsty, spodní Mládencům, celek lze vnímat jako schéma energetických procesů doprovázejících přechod Panny v Nevěstu. Dílo není klasickým obrazem zprostředkovávajícím symbolický obsah, ambicí autora bylo vytvořit cosi jako technický hieroglyf popisující mechanismus touhy. Netradiční podobu Velkého skla také spoluurčil pokus zachytit prostřednictvím dvojrozměrného zobrazení trojrozměrný a dokonce čtyřrozměrný prostor.
Přestože Duchamp Velké sklo nedokončil, řadu neuskutečněných prvků můžeme z jeho písemných poznámek a kreseb rekonstruovat. Rekonstrukcí úplné podoby Duchampova mistrovského díla se zabýval i Jindřich Chalupecký. Zaujala jej především postava nerealizovaného Žongléra. Chalupecký navrhl umístění Žongléra do celku Velkého skla, které zdůvodnil jeho funkcí coby spojnice mezi Nevěstou a Mládenci a současně přechodem z nižší prostorové dimenze do vyšší. Instalace Richarda Loskota zohledňuje rozdělení díla na „přízemní“ sféru mládenců a „nebeské“ království Nevěsty. Zprostředkovává je prostřednictvím projekce, tedy jakéhosi stínu koncepce původního díla. V prostoru galerie a současně v dimenzi diváků nalezneme prostorovou kresbu Žongléra. Ten nás spojuje se světem Nevěsty i Mládenců a současně s Chalupeckého úvahami o celku této Duchampovy práce.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Svatý Duchamp. Autor multimediální instalace: Richard Loskot, 2022.
Dílo Marcela Duchampa Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce, zkráceně nazývané Velké sklo, je formálně i obsahově pečlivě koncipovaným celkem. Autor na díle pracoval mnoho let a vytvořil k němu rozsáhlý soubor textových poznámek a kreseb. Originál má na výšku tři metry a je trvale vystaven v Muzeu umění ve Filadelfii. Skládá se ze dvou částí. Horní je věnována figuře Nevěsty, spodní Mládencům, celek lze vnímat jako schéma energetických procesů doprovázejících přechod Panny v Nevěstu. Dílo není klasickým obrazem zprostředkovávajícím symbolický obsah, ambicí autora bylo vytvořit cosi jako technický hieroglyf popisující mechanismus touhy. Netradiční podobu Velkého skla také spoluurčil pokus zachytit prostřednictvím dvojrozměrného zobrazení trojrozměrný a dokonce čtyřrozměrný prostor.
Přestože Duchamp Velké sklo nedokončil, řadu neuskutečněných prvků můžeme z jeho písemných poznámek a kreseb rekonstruovat. Rekonstrukcí úplné podoby Duchampova mistrovského díla se zabýval i Jindřich Chalupecký. Zaujala jej především postava nerealizovaného Žongléra. Chalupecký navrhl umístění Žongléra do celku Velkého skla, které zdůvodnil jeho funkcí coby spojnice mezi Nevěstou a Mládenci a současně přechodem z nižší prostorové dimenze do vyšší. Instalace Richarda Loskota zohledňuje rozdělení díla na „přízemní“ sféru mládenců a „nebeské“ království Nevěsty. Zprostředkovává je prostřednictvím projekce, tedy jakéhosi stínu koncepce původního díla. V prostoru galerie a současně v dimenzi diváků nalezneme prostorovou kresbu Žongléra. Ten nás spojuje se světem Nevěsty i Mládenců a současně s Chalupeckého úvahami o celku této Duchampovy práce.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Ruské mise.

Jindřich Chalupecký
Sestřih scén z dokumentárního snímku Danuvius, 1968. Zkrácená verze vznikla roku 2022 pro výstavu Světy Jindřicha Chalupeckého s laskavým svolením režiséra Jozefa Urblíka.
Editace: Matúš Pisarčík

Jiřina Hauková: Elegie za Jindřichem Chalupeckým, 1990–1992.
Smrt svého životního partnera reflektovala Jiřina Hauková básní Elegie za Jindřichem Chalupeckým. Vyrovnává se v ní nejen s jeho odchodem, ale též přibližuje jeho život, názory a ambice. Text básně je zpracován do nástěnné projekce, kterou připravili grafici výstavy – Anežka Minaříková a Marek Nedělka.

Julie Béna: Letters from Prague, 2021, videoinstalace, barva, zvuk, 33 minut.

Julie Béna: Letters from Prague, 2021, videoinstalace, barva, zvuk, 33 minut.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce ÚBOK, žité umění.
V padesátých a v první polovině šedesátých let byl Jindřich Chalupecký zaměstnán v podniku Textilní tvorba a v Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) v Praze. Působení v oblasti užitého umění bylo dlouho vnímáno jako jeho úlitba politicky komplikované době. Zájem o otázky bydlení nebo o textilní tvorbu však pro Chalupeckého nebyl jen únikem do světa apolitické tvorby, ale navazoval na jeho představu o umění bezprostředně vstupujícího do života jednotlivce. V ÚBOKU také Chalupecký spolupracoval s řadou zajímavých výtvarnic – například s Olgou Karlíkovou nebo Zorou Smetanovou – v jejichž textilní tvorbě nalezneme ohlasy dobového abstraktního malířství. Ve formě dekorativních bytových textilií se tak aktuální trendy dostávaly do každodenního života společnosti a nenápadně jej proměňovaly.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupecký a umělkyně.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupecký a umělkyně.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, sekce Chalupecký a umělkyně.

Svět, v němž žijeme?, 2020–2021, záznam site-specific inscenace a instalace.
Hotel Opera, Praha, 20. – 27. 9. 2020

Svět, v němž žijeme?, 2020–2021, záznam site-specific inscenace a instalace.
Hotel Opera, Praha, 20. – 27. 9. 2020

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Pohled do výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého, instalace Anežky Hoškové: Omnia flammis data, 2022, prostorová instalace.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Triple Candie: Neznáme Henryho; Chalupeckého korespondence s Williamem Harkinsem, 2021, výzkumný projekt a instalace.
Triple Candie je přízračnou institucí, kterou zosobňují historička a historik umění Shelly Bancroft a Peter Nesbett. Triple Candie vznikla v roce 2001 v Harlemu. Vytváří výstavy o umění, kde umění samotné většinou chybí. Od roku 2005 je primárním záměrem Triple Candie přezkoumávat možnosti výstavnictví jako kritické praxe.

Solidarita s Ukrajinou
Nedlouho před zahájením výstavy Světy Jindřicha Chalupeckého rozpoutala ruská armáda válku proti Ukrajině. Výstava zahrnuje také sekci o Chalupeckého cestách do SSSR (zejména do Moskvy) a o jeho vztahu k tamním umělcům. Plánovanou zápůjčku ze státního Moskevského muzea moderního umění jsme za daných okolností považovali za nemyslitelnou. Spolupráci s muzeem jsme zrušili a chybějící díla nahradili jinými ze sbírek Národní galerie Praha, Muzea umění Olomouc a ze soukromých evropských sbírek.
Cítili jsme potřebu jasně vyjádřit solidaritu s Ukrajinou a odpor k válečnému útoku proti nezávislému státu a jeho obyvatelstvu. Zároveň jsme vzhledem k zastoupení umělkyň a umělců, kteří kdysi působili na různých místech Sovětského svazu, chtěli reflektovat otázky kulturního bojkotu a úlohy uměleckých institucí i umění v situaci války. Namísto plánovaného zveřejnění video rozhovorů s pamětnicemi a pamětníky, kteří se s Chalupeckým v 60. a 70. letech minulého století setkávali v Moskvě, jsme se rozhodli tento výstavní kabinet pojmout jako prostor k vyjádření ukrajinských a ruských umělkyň a umělců, působících v současnosti v České republice.
Záměr dát na půdě výstavy prostor hlasům osobností z obou těchto zemí se však ukázal problematický, a proto se postupně proměňovala také podoba této místnosti. Umělkyně a umělci z Ukrajiny i z Ruska, s nimiž jsme vedli interní diskuse, nás upozorňovali na širší kontext současného konfliktu i na potřebu přehodnocovat a dekolonizovat diskurs, který je spojený s uměním bývalého Sovětského svazu. Na žádost ukrajinských umělkyň jsme se rozhodli tuto místnost vyprázdnit a ponechat ji jako místo k pietě za oběti ruské války v Ukrajině.
Kurátorský tým
Tereza Jindrová, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl a Tomáš Glanc
Za podpory týmu GHMP

Václav Magid: Moskevský deník: čtvrtek a pátek, 2021–2022, akvarel, gelový roller, papír

Tiráž k výstavě Světy Jindřicha Chalupeckého, grafický design: Anežka Minaříková a Marek Nedelka