Svět, v němž žijeme?

Svět, v němž žijeme?

Site-specific výstavně-divadelní projekt se pokusí přiblížit východiska umělců před osmdesáti lety a konfrontovat je se situací současných autorů, pro které je mnohovrstevnatá planetární krize a potřeba umění coby aktivního činitele silným základem tvůrčího uvažování.

Výtvarným umělcům spjatým se Skupinou 42 bylo v době jejího vzniku – tedy v době, kdy ještě neměla žádný název a šlo jen o kruh pravidelně se scházejících přátel – okolo třiceti let. Byli tedy stejného věku jako dnešní finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého. I když si většina z nich později vydobyla status klasiků českého výtvarného umění, ve čtyřicátých letech nepatřili k etablovaným autorům. Setkávali se po bytech, mluvili spolu a ukazovali si vzájemně svá díla. Válka prožívaná v prostředí Protektorátu i pocit selhání moderní civilizace jako celku je přivedly k naléhavému pocitu, že je nutné přistupovat k umění a životu radikálně jiným způsobem. Jen zatím nevěděli jakým. Možná si dnes ve své odlišné, ale v mnohém neméně znepokojující situaci klademe podobné otázky jako oni.

Otázek, které jsou kladeny, je příliš. Na které je třeba odpovědět? Je vůbec možné být ve všech ohledech angažovaný? Jakou neurózu provokuje odmítnutí vlastní lhostejnosti? Jaký dialog se sebou i okolním světem lze v těchto dobách vést a co z něj může vzejít? Limity lidské činorodosti a empatie, dramatický konflikt deklarovaného se subjektivně prožívaným. Text inscenace, který se snaží najít aspoň částečnou odpověď na tyto otázky, bude do značné míry kompilací úvah současných výtvarných umělkyň a umělců, filozofek, teoretiků nebo literátů, které vybízíme k reakci na odkaz teoretika Skupiny 42, kritika a kurátora Jindřicha Chalupeckého – konkrétně k odpovědi na jeho kanonický text Svět, v kterém žijeme z roku 1940.

Milý Jindřichu,

vím, že jsi to v životě neměl lehké a že tvůj text Svět, v němž žijeme vznikl na počátku jedné z největších tragédií moderních dějin, druhé světové války. Vím, že mi píšeš z jiného světa. Ze světa, který se mnou sice bytostně souvisí a z něhož moje dnešní realita vyvěrá, přesto ale ze světa, který začíná být mé generaci cizí. Legrační na tom všem ale je, že tvoje práce, práce Jana Patočky nad mojí generací v jistém ohledu visí jako memento velkých momentů české kultury a umění. Nemůžu říct, že by na mě měly vaše práce dodnes nějaký enormní vliv, ale musel jsem je číst, studovat, diskutovat o nich. Vaše nekonečná snaha zprostředkovat kontakt s průrvou bytí, nevýslovným, trhlinou, s místy, které nedokážou popsat žádná slova, zmutovala do jakéhosi ideálu, jímž se celá desetiletí poměřovala kvalita uměleckých děl. Přestože jste ty a tvoje generace chtěli rozšířit vnímání lidské zkušenosti a situovanosti a přinést do nich vytěsňované dimenze, postupem času začalo vaše myšlení naopak vytěsňovat nové možnosti vnímání světa…

Autor citace: Jan Bělíček

Neděle 20.9., úterý 22.9., čtvrtek 24.9, pátek 25.9. a neděle 27.9., vždy ve 20.00

Vstupenky lze zakoupit zde.

V rámci programu Společnosti Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s festivalem ...příští vlna/next wave… a Hotelem Opera.

Akce se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ČR.

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím