Selma Selman: Skrze plameny

Výstava zahraniční hostky Ceny Jindřicha Chalupeckého 2024 poprvé přináší do České republiky tvorbu mezinárodně etablované umělkyně mladé generace Selmy Selman. 

Selman v posledních letech patří mezi stálice globální scény současného výtvarného umění. Po studiích v Amsterdamu a New Yorku své projekty prezentovala mimo jiné také na nejznámější mezinárodní diskurzivní výstavě současného umění documenta v německém Kasselu či na putovní přehlídce Manifesta. Ve svých dílech hojně odkazuje na kulturní, politické i společenské reálie a problematické vzorce chování v Bosně a Hercegovině, zemi svého původu, zejména v otázce postavení žen ve společnosti a vztahu k romské minoritě, k níž autorčina rodina náleží. Tato témata otvírá především skrze performance, v nichž sama vystupuje, často v doprovodu dalších členů své rodiny. Videozáznamy performancí pak umělkyně ve svých výstavních projektech využívá ke kontextualizaci obrazů či textů, ručně malovaných na nejrůznější kusy kovu. Ty jsou druhým uměleckým prvkem, s nímž autorka dlouhodobě pracuje. Setkání s díly Selmy Selman je tak zpravidla silným zážitkem z autentické a živelné energie, kterou umělkyně vkládá do svých performancí, stejně jako exkurzem do reálií světa, který nechala za sebou, avšak k němuž se svou tvorbou neustále vztahuje. 

Na výstavě v Moravské galerii v Brně jsou k vidění videozáznamy dvou performancí. Delší z nich je Mercedes Matrix (2020), na němž sledujeme sestřih postupné dekonstrukce automobilu značky Mercedes za užití nástrojů i hrubé síly. Tohoto úkolu se zhostila sama autorka za podpory svého otce a dalších mužských příbuzných. V elegantních černých oblecích a slunečních brýlích působí nepřístupně a „cool“, v kontrastu s těžkou manuální prací, kterou na demolici vozu odvádějí a na níž by se patrně hodil spíše odolný pracovní oděv. Performance odkazuje na živobytí, kterému se rodina Selman věnuje, podobně jako mnoho dalších Romů v zemi. Národní hospodářství Bosny a Hercegoviny patří k pěti nejslabším evropským ekonomikám, podmínky k obživě jsou špatné a je velmi obtížné zajistit si přiměřený příjem. Práce na vrakovišti a fyzická realita prostředí, které je pro autorku a její rodinu určující, prostupuje mnoha rovinami její tvorby. V případě akce Mercedes Matrix se každodenní těžká fyzická práce – která je navíc většinovou společností vnímána jako podřadná – integruje do reality umělecké (spolu)práce. Umění je zde použito jako nástroj transformace hodnoty pracovního výkonu. Stejně jako je obživa rodiny Selman závislá na hodnotě kovů a součástek extrahovaných z vyřazených aut a předaných k recyklaci, během společného performativního aktu se kovový odpad transformuje v cenný zdroj pro přežití – umělecký honorář za danou performanci. Akt recyklace této manuální práce v umění jí přinesl novou kvalitu coby umělecké dílo a zároveň poukazuje na univerzální potenciál umění transformovat hodnotu a posouvat význam různých aktivit z každodenního, mimouměleckého kontextu. „Umění stejně jako moje rodina přetváří hodnotu kovového šrotu,“ říká umělkyně. 

Druhá performance s názvem Nemáte ani tušení (You Have No Idea) je kratším, ale o to intenzivnějším záznamem umělkyně, jež během frenetického pohybu městem křičí stále dokola: „You have no idea. You. Have. No. Idea!“ Svým projevem přecházejícím mezi zranitelností a agresí se ohrazuje vůči genderovým, rasovým a dalším kulturně zakódovaným předpokladům o své identitě a životní zkušenosti, vzdoruje jim a vymezuje se vůči prvoplánovým očekáváním, jak by se jako žena měla chovat. Sama o této intimní performanci hovoří jako o vyjádření frustrace nad samozřejmostí, s jako jí druzí zařazují do svazujících a zplošťujících škatulek, jakoby znali a rozuměli její identitě, životní dráze, cílům či osobním prožitkům. 

Fyzická část výstavy obklopující zmíněná videa se skládá z vybraných uměleckých děl ze série Obrazy na kovu (Paintings on Metal), kterou Selman vytváří kontinuálně již od roku 2018. Malby akrylem na kusech kovového šrotu zobrazují imprese z každodenního života, odkazy na dějiny umění a textové koláže připomínající deníkové záznamy či poznámky z pozorování okolního světa a jeho psaných i nepsaných pravidel. Podobně jako performance Mercedes Matrix zpochybňuje tato poloha Selmaniny tvorby hodnotu a vztahy mezi kovovým odpadem, technologií a uměním, jehož hranice neustále ohledává. 

Opakujícím se motivem je zde autoportrét umělkyně, která shlíží na návštěvnice a návštěvníky výstavy, jako by sledovala jejich reakce na děj v promítaných záznamech jejích živých akcí. Se strohým výrazem a možná i jemným náznakem skepse pozoruje, jaké emoce vyvolávají témata a problémy, na něž svou tvorbou upozorňuje. Ve vzduchu jako by visela nevyřčená otázka: Jak s tím vším, co vám zde předkládám, naložíte? Budete mě soudit a hodnotit, nebo se naopak zamyslíte nad vlastními předsudky a stereotypy?  

Foto: Mario Ilic

Foto: Jan Kolský

zobrazit všechny fotky (14)

skrýt fotky