Intervence #17: Vedlejší účinky

6. srpna 2019 – 30. září 2019

České faramaceutické muzeum v Kuksu | Hospitál Kuks 81 | Kuks | www.ceska-apatyka.cz

Vystavující umělci: Tomáš Hlavina, Anežka Hošková, Pavla Sceranková
Kurátorky: Barbora Ciprová, Karina Kottová
Produkce: Jakub Lerch

Vedlejší účinky

Pro intervenci v Českém farmaceutickém muzeu v Kuksu jsme oslovili tři současné české umělkyně a umělce dvou generací: Tomáše Hlavinu, Anežku Hoškovou a Pavlu Scerankovou. Jejich práce, zejména sochy a drobné instalace, doplňují unikátní prostor a charakter muzea dialogem s estetikou barokního interiéru a historického lékárenského vybavení. Volně navazují na téma různých přístupů k léčbě lidského těla a mysli, případně s historickým narativem stálé expozice muzea hravě polemizují.

Tomáš Hlavina zde prezentuje minimalistické objekty, které by téměř bylo možné zaměnit s funkčními součástmi expozice. Jsou to drobné detaily a poetické hříčky, které jeho sochy vyjímají ze světa utilitárních předmětů a propůjčují jim status uměleckého díla. Každý objekt i jeho umístění ve vztahu ke stálé expozici rozehrává vlastní příběh, který může být volně doplněn představivostí diváků.

Práce Anežky Hoškové se inspirují v dávné symbolice i jejích otiscích v současnosti. Ve všem je přítomen prvek mystiky, energetického náboje. Snad i proto se středobodem její intervence do muzejní expozice stávají váhy, které metaforicky balancují mezi exaktním a neměřitelným, viditelným a tušeným.

Pavla Sceranková do expozice přináší bilanci nad integritou lidského těla a jeho ne-dotknutelností. Podobně jako se v západní medicíně tělo stává spíše objektem, nebo dokonce polem pro experiment, testuje Sceranková jeho hranice a posuny ve významu, když tělu dodává estetické atributy namísto funkčních částí, nebo naopak přerušuje jeho celistvost, aby poukázala na příběhy a situace, do kterých tělo vstupuje a které pomyslně ovlivňují i jeho vnější podobu.

Po vizuální stránce tvoří díla této trojice autorů pestrobarevnou skupinu, kde se objevuje jak jemný minimalistický přístup, tak spontánní a humorná estetika. Společným jmenovatelem je pak výrazná poetika, až mystičnost, která rezonuje s atmosférou místa.

Tomáš Hlavina (nar. 1966) je umělec pracující především s běžnými předměty reality, které spojuje do nových souvislostí a transformuje je v minimalistické objekty nesoucí citlivou poetickou metaforu. Pro jeho díla je typická vytříbená sofistikovaná estetika a jemný humor. Je vedoucím ateliéru Sochařství II na Akademii výtvarných umění v Praze. Více o autorově tvorbě zde.

Anežka Hošková (nar. 1982) je multimediální umělkyní pracující v médiích mystické, asociační malby či kresby s přesahy do instalace a performance. V jejím díle se prolínají hranice mezi „vysokým“ uměním a popkulturou, vizuálním uměním, módou i hudbou. Vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT Brno v Ateliérech malby a intermedií, je také spoluzakladatelkou alternativního hudebního festivalu Creepy Teepee. Více o její tvorbě zde.

Pavla Sceranková (nar. 1980) je sochařkou a performerkou. V jejích dílech se často setkávají principy ready made, dekonstrukce a posouvání reality do nových kontextů, přičemž je kladen důraz na přímý fyzický vztah mezi objektem-sochou a jejím tvůrcem či uživatelem. Autorka je vedoucí Ateliéru intermediální tvorby II na Akademii výtvarných umění v Praze. Více o její tvorbě zde.

České farmaceutické muzeum v Kuksu

Myšlenka zřídit v kukském hospitálu České farmaceutické muzeum se rodila v letech 1970-72, když se uvažovalo o umístění historické sbírky Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a současně o kulturním využití uvolněných hospitálních prostor. Charitativně zdravotnická tradice hospitálu a existence hospitální barokní lékárny byly příznivé skutečnosti, které se nabízely jako vhodné předpoklady pro spojení s farmaceutickými (lékárnickými) historickými předměty fakultní sbírky a jejich rozvinutí do instituce farmaceutického muzea a jeho expozice. Smyslem nynější muzejní expozice nazvané Kouzlo apatyky je v daných možnostech ukázat vývoj našeho lékárenství, zvláště pak podoby lékárenské oficíny, od 17. do 20. století. Exponáty, které mají vypovídací hodnotu, mají zároveň na návštěvníka působit i svým kouzlem neobvyklosti a uměleckého zpracování.