Lukáš Hofmann: Skin Come Leather

Lukáš Hofmann: Skin Come Leather

Mrtvá voda
Složení: Alcohol denat, Aqua, Achillea millefolium, Cupressus sempervirens, Boswellia carterii, Citrus aurantium.

Živá voda
Složení: Sphagnum, Aqua, Alcohol denat, Nardostachys jatamansi, Aquilaria malaccensis, Matricaria chamomilla, Acacia dealbata, Tilia cordata, Resina myrrhae, Myrtus communis, Boswellia sacra, Rosa damascena, Cedrus atlantica, Ocimum sanctum.

Výstava Skin Come Leather Lukáše Hofmanna je jeho laureátským projektem ku příležitosti obdržení Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2018 za instalaci ve Veletržním paláci v Národní galerii Praha a performance Sospiri.

Hofmannovo nové dílo sestávající z videa, objektů, instalace a performance se odvíjí od motivu kožních potíží, jako je ekzém, svědění či suchá kůže. Je mnohovrstevnatou metaforou otevírající pole pro interakci, manipulaci, (sebe)poškozování, prociťování či exploataci. Kůže jako membrána či hranice se v Hofmannově praxi objevuje opakovaně a současná výstava prozkoumává její estetické, somatické a symbolické vrstvy. Je zde pojata jako polopropustná membrána, která odděluje tělesné já od zbytku světa, a zároveň k němu umožňuje přístup; je sférou nejintimnějšího kontaktu, jež do těla vpouští prvky z okolního prostředí, drží tělo pohromadě, a přitom je nesmírně zranitelná vůči vnějším vlivům. Hofmann v současném díle sleduje rudimentární proces, kdy se z kůže stává kožené zboží – komodita – a současně zkoumá, testuje a ohledává další aspekty spojené s kůží nejen lidských bytostí. V novém videu odkrývá tyto vrstvy skrze záměrně znepokojivou estetizaci a detailní pozorování, jež jsou pro autorovo umělecké počínání typické.

Multisenzorická instalace v galerijním prostoru kůži metaforicky vytahuje a transformuje ji do svého městského protějšku, jímž je lešenářská síť. Výstavou poskytované stimuly nám nabízejí jen částečné vodítko – naznačují lezecké chyty minulý či budoucí kontakt, sílu nebo její nedostatek? Tinktury živé a mrtvé vody vstupují do tajemného procesu na pomezí medicíny a magie. Podle slovanské mytologie, která prosákla do televizních pohádek, na nichž Hofmann v postkomunistickém Česku vyrůstal, dokázala živá voda oživit mrtvé a mrtvá voda léčit zranění. Zde tyto tekutiny figurují jako nevyzpytatelný prvek, který může obrátit směr vnímání. V hypermoderních skleněných karafách s nádechem starobylosti, navržených umělcem ve spolupráci se sklářskou společností Lasvit, opatrně balancují na hranici mezi fetišem, komercializovaným wellness a zmocněním.

Fyzická instalace pak vytváří negativní prostor pro živou performance, která bude představena v rámci vernisáže výstavy a zdokumentována po dobu jejího trvání. Jak je pro Hofmanna typické, bude její součástí skupina performerů, kteří budou vstupovat do eskalovaných forem (tělesné) přítomnosti, tisknout se na skleněné povrchy galerijního prostoru či vystavených objektů, zanechávat po sobě stopy, deformovat se a vyměňovat si poslední zbytky dechu, jenž se může proměnit v letmou píseň. Art in General se promění v obousměrný portál, kde se diváci náhle stanou předmětem pozorování. Hofmannova skupina aktérů hodlá skrze intenzivní choreografii otevírat i hojit rány zasazené současným stavem světa a navozovat jak neklid, tak úlevu.

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím