Intervence #13: Richard Loskot

Subjektivní encyklopedie

Richard Loskot je absolvent Fakulty umění a architektury na Technické Univerzitě v Liberci (ateliér Vizuální komunikace). Dva roky také studoval na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově (ateliér Magdaleny Jetelové). Tvorba Richarda Loskota je založena na procesuálnosti a vytváření situací a prostředí, která tematizují samotné lidské vnímání. Využívá přitom sofistikovaných prostředků a moderních technologií, které ve výsledku na diváka mohou působit jako propracovaný kouzelnický trik. Pravidelně prezentuje svou práci na samostatných výstavách zejména v Česku a na Slovensku (mj. v Národní galerii v Praze, Domě umění města Brna či Galerii hl. m. Prahy) a také na skupinových výstavách u nás i v zahraničí (např. Biennale Giovani Monza, galerie Rotor v Grazu či v Astrup Fearnley Museet v Oslu). V roce 2013 byl jedním z finalistů ceny Blumm Prize v Bruselu. V roce 2007 zvítězil v soutěži Exit (Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem) a v letech 2012, 2014 a 2017 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.
-
Projekt Subjektivní encyklopedie vychází z dlouhodobé práce na autorské knize Představy prostředí, kterou v současnosti připravují Studio UAII a jeho zakladatel Richard Loskot. Publikace bude obsahovat celkem 100 pojmů a ilustrací definujících prostředí v širokém slova smyslu. Objevují se zde nejen architektonické pojmy jako měřítko, symetrie a světlo, ale i pojmy zdánlivě nesouvisející s vnímáním prostředí, jako jsou cit, vzpomínka nebo čas. Prostředí je totiž nejen soustavou hmatatelných prvků a fyzikálních pravidel. Můžeme jej chápat také jako komplexní systém lidského vědomí a hodnot.

Foto: Tobias Hrabec

zobrazit všechny fotky (11)

skrýt fotky

Kurátorský text

Pojem prostředí si můžeme definovat jako systém znaků vztahujících se k určitému středu. Co je však tímto středem - člověk, jedinec? Jeho podstatou je tělo nebo duše, vědomí, anebo dokonce informace?
Všichni vnímáme více či méně prostor, ve kterém se nacházíme. Donekonečna přesouváme nábytek ve svých bytech, ve chvílích pracovních a jiných přetlaků odcházíme vyvětrat hlavu do lesů a v únoru prohlížíme cestopisy, kterými se necháváme unášet do teplých krajů. Prostředí nás neustále formuje a vytváří v nás jakési konstantní pnutí, které dokáže být přímočaře pozitivní, ale i nenápadně a vlezle nepříjemné. Tyto pocity jsou tvořeny vlivem mnoha aspektů a není vždy zcela zřejmé, které vychází z nás, a které zvenku. Ostatně, od buddhismu přes Matrix je nám naznačováno, že svět, který vidíme kolem sebe, dost možná nevypovídá o nějaké obecné realitě, ale je odrazem dění v naší hlavě. A můžeme uvažovat dál. Lze jednoznačně určit, kde končí prostor našeho těla, a kde začíná okolí? Nelze telefon, který máme téměř 24 hodin denně v těsné blízkosti těla, označit za prodlouženou končetinu? Jak si vysvětlíme význam slov uzavřené a otevřené, vnitřní a vnější, jak si představit nekonečno a co znamená vědět?
Richard Loskot a studio UAII (Rozárka Jirásková, Vítězslav Plavec) si kladou tyto a mnoho dalších otázek vztahujících se k fyzickému i mentálnímu prostředí, které nás obklopuje a jehož jsme součástí. Vytváří soubor pojmů definovaných pečlivě volenými slovy a každý z nich formulují do přehledného odstavce. Postupně tak slovo od slova sestavují rozsáhlou encyklopedii. V rámci výstavy nás nechávají nahlédnout do šuplíku a vstoupit tak do tvůrčího procesu. Ocitáme se v pracovně, kterou možná právě opustil její majitel. Nacházíme pracovní stůl s odloženými modely, skicami a vše kolem vyplňuje myšlenková mapa tvořená množstvím textů, obrazů a ideí. Vstoupit do procesu je možná stejně matoucí formulací jako v textech používané cit je místo, svět je vědomí, ekologie je chování či struktura je chvíle. Na okamžik nás zarazí a až po chvíli pustí ve čtení dál. Jsou však relevantní součástí subjektivního popisu, potvrzují osobní a ničím nerušený vhled k podstatám věcí.
Za každou definicí tušíme řadu vlivů, ať už např. filozofických nebo matematických. Jedná se zároveň o vyústění vlastního prožití prostorů a pozorného sledování světa kolem nás.