Mezinárodní porota ocenila Cenou Jindřicha Chalupeckého 2025 dvě umělkyně a jednoho umělce: Barboru Lungovou, Karolínu Rossí a Dominika Adamce. Poprvé byly oceněny umělkyně mimo původní věkový limit, který byl zrušen v roce 2023.
Ocenění se představí společnou výstavou ve Veletržním paláci Národní galerie Praha, která bude zahájena 25. září. Zahraniční hostkou letošního ročníku bude holandská malířka Kinke Kooi.
Mezinárodní porota ve složení Fatoş Üstek (kurátorka a teoretička působící ve Velké Británii), Hana Janečková (kurátorka a pedagožka působící na Akademii výtvarných umění v Praze), Valentinas Klimašauskas (nezávislý kurátor a spisovatel), Marika Kupková (kurátorka a teoretička působící v Galerii TIC v Brně), Sráč Sam (umělkyně, zakladatelka a kurátorka galerie Sam 83 v České Bříze) a Maria Lind (ředitelka Kin Museum of Contemporary Art v Kiruně) vybírala z portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na tuzemské umělecké scéně.
Členky a člen poroty se setkali s díly prokazujícími citlivé zpracování ekologického uvědomění, s kritickou reflexí současných konfliktů a reakcí na globální i lokální krize. Mnoho přihlášených reagovalo na posthumanismus (myšlenkový směr, který se zabývá postupným sbližováním člověka a technologií, ale také představami života na Zemi bez člověka v jeho centru), řada z nich se zabývala kritikou patriarchátu, zatímco jiné odhalovaly hluboce osobní narativy reflektující vnitřní světy přihlášených.
Dominik Adamec, nejmladší z letošních oceněných, ve své tvorbě propojuje evoluční filosofii se vztahem člověka a přírody. Ve svých dílech pracuje především s keramikou, která zpochybňují tradiční vědecké dělení organismů a vytváří tak nové biologické a technické hybridy. Podle poroty jeho sochy kombinují humor, teoretickou hloubku a vytříbený cit pro formu. Formuje vlastní fantazijní světy a bytosti inspirované českou surrealistickou tradicí a zároveň propojuje širší kulturní odkazy současným uměleckým jazykem.
Barbora Lungová se věnuje malbě a zkoumá, jak se jejím prostřednictvím zobrazuje moc, patriarchát a genderové stereotypy. Ve své práci spojuje poznatky z filmových studií s vizuálními experimenty. V poslední době se zaměřuje také na ekologická témata a tzv. kritické zahradničení. Mezi její hlavní projekty patří Duhová zahrada – prostor, který propojuje queer kulturu a biodiverzitu. Podle poroty je její práce angažovaná, odvážná a silná, zároveň však odráží i vzdor a zranitelnost. Její propojení s komunitou, feministickými tématy a sociálními vztahy dodává tvorbě aktuálnost, autentičnost a hloubku.
Tvorba Karolíny Rossí zahrnuje malbu, akvarelovou koláž a prostorové instalace. Pohybuje se na pomezí spirituality, feminismu a ekologie. Inspiruje se súfismem a mystickou filozofií a zároveň zkoumá vztah mezi zvukem, barvou a emocemi. Její díla vytvářejí meditativní prostor, ve kterém se osobní i společné zkušenosti proměňují v nový vizuální jazyk. Porota ocenila její jedinečný vizuální styl. Její malby propojují různé kulturní vlivy, které nabízejí divákům prostor pro vlastní imaginativní cestu.
Karolína Rossí, Barbora Lungová, Dominik Adamec