Porota složená z českých umělců a teoretiků umění vybrala v roce 1992 jména dvou finalistů 3. ročníku nejprestižnější české ceny pro výtvarné umělce do 35 let. Díla finalistů byla prezentována na společné výstavě Mezi Ezopem a Mauglím v Galerii Václava Špály, kurátorované Vlastou Čihákovou-Noshiro a Milenou Slavickou.
Finalisty 3. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého byli v roce 1992 Michal Nesázal a Petr Nikl.
Laureátem pro rok 1992 se stal Michal Nesázal. „Přítomnost vzpomínky či zkušenosti z doby „před vyhnáním z ráje“, přítomnost imaginace vyrůstající z psychiky nenarušené neurózami, fobiemi, exhibicionismem, je v tvorbě Michala Nesázala velmi silná a výrazná. Ráj, intuitivní víra v něj, je jedním z hlavních motivů i motivací jeho umění. Má různé podoby, různá vyjádření, od naivních až po vážné pokusy dosáhnout toho, co lze nazvat „čistá mysl"," píše Milena Slavická v textu Elizabeth Way z roku 1993. Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého získal sto tisíc korun na realizaci výstavy, publikace či jiného autorského projektu a šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku. Čestnou cenu poroty získal Petr Nikl.
Předsedou poroty pro 3. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého byl Josef Hlaváček, estetik a výtvarný kritik. Členy poroty dále byli malíř a zpěvák Stanislav Diviš, sochařka Věra Janoušková, kurátorka Marie Judlová, výtvarník Ivan Kafka, sochař a malíř Karel Malich, ruský výtvarník žijící v Praze Viktor Pivovarov, výtvarník a grafik Joska Skalník, historik umění Jiří Šetlík a výtvarný teoretik a kritik Igor Zhoř. Složení poroty se po předchozích dvou ročnících zcela proměnilo.
Společná výstava s názvem Mezi Ezopem a Mauglím proběhla od 4. června do 21. června roku 1992 v Galerii Václava Špály. Kurátorky byly Vlasta Čiháková-Noshiro a Milena Slavická. Postava Mauglího zde symbolizovala barbarismus, stejně tak jako romantické ideje o něm, a jedním z témat bylo strádání mladé generace.
Slavnostní ceremoniál vyhlášení laureáta 3. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého proběhnul v roce 1992 na Pražském hradě.