Vyjádření poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého 2026

Těší nás, že Cena Jindřicha Chalupeckého 2026 zaznamenala dosud nejvyšší počet přihlášených ve své historii. Ocenili jsme rozmanitost tvůrčích přístupů přihlášených projektů z celé České republiky i ze zahraničí. Také nás potěšilo, že letos se do výzvy výrazně zapojila i mimopražská umělecké scéna a přihlášené projekty nám nabídly pozoruhodné a překvapující pohledy na možnosti současného umění. Opravdu inspirující byla diverzita hlasů, jak z hlediska jejich hloubky a autenticity, tak z hlediska experimentace s uměleckými médii a zkoumání možností vizuálního jazyka. Mezi přihlášenými nechyběly ani politické a aktivistické projekty, které spojovaly naléhavé otázky environmentální a společenské spravedlnosti, které reagují na probíhající tragédii  válečných a společenských konfliktů. Náš závěrečný výběr laureátstva odpovídá na naléhavé otázky místních uměleckých kontextů, přičemž zůstává pevně zakotven v dialogu s tématy mezinárodního umění.

Chceme také povzbudit umělkyně a umělce, aby se do Ceny Jindřicha Chalupeckého zapojovali v tak hojné míře i nadále. Speciálně bychom chtěli vyzvat k přihlášení umělectvo zabývající se performancí, kolektivy a tvůrce a tvůrkyně pracující s pohyblivým obrazem nebo inovativními mezioborovými  experimenty s uměleckými médii. 

Oceňujeme aktivity a tvorbu Kolektivu Prádelna, který se dlouhodobě věnuje sociálně angažovaným tématům. Jejich tvorba se zabývá zkušeností vyloučení, marginalizace a chudoby, kterou zkoumají kolektivně, ale také jedinečným autorským jazykem. Oceňujeme jejich autorskou práci s pohyblivým obrazem, kdy využívají svůj ojedinělý pohled na problém vyloučení a znevýhodnění, a tak obracejí mocenské role. Jejich tvorba vychází ze specifické pozice lidí, kteří prožili bezdomovectví, žijí se zdravotním postižením a s rasovou diskriminací. Jejich participativní umělecká praxe vytváří prostory, kde se přátelství, intimita a péče propisují do autentického uměleckého vyjádření, a zároveň testují normativní rámce českých uměleckých institucí. Kolektiv Prádelna poukazuje na důležitost sounáležitosti a nastavuje zrcadlo konvenčnímu úspěchu a myšlence tradiční umělecké kariéry.
Jejich práce poukazuje na naléhavé otázky třídního rozdělení a znevýhodnění. Vybízí k přemýšlení o tom, jak přežít, jak tvořit umění s minimálními prostředky a co se mainstreamová společnost může naučit i odnaučit z radikálně odlišné zkušenosti. Kolektiv Prádelna nám ve své tvorbě přináší životy lidí, kteří jsou nedostatečně zastoupení nejen na české umělecké scéně, ale i v mainstreamové společnosti. Tímto způsobem kolektiv zpochybňuje privilegia zakořeněná v současném uměleckém světě, ale i v dějinách umění obecně.

Dílo Yuliyi Bokhan zpracovává a sdílí zkušenost sociálního vykořenění a úzkosti hluboce působícím a uměleckým vyjádřením. Zároveň si její díla zachovávají půvab nevyřčeného a odkazují k paralelním světům, magii v ojedinělém a autentickém vnímání světa. Její tvorba působivě propojuje odkazy z dějin malby a aplikuje je s vysoce osobitou technikou a autentickým jazykem.
Yuliya Bokhan nás okouzlila mnohovrstevností, texturou a komplexitou své tvorby. Malby, kresby a imerzivní instalace zpochybňují hranice a odmítají binární protiklady, jako jsou já a jiní, vnitřek a vnějšek, komunikace a hluk. Její tvorba tak artikuluje napětí mezi hlubokým emočním nábojem a bezprostředností nabídnutých příběhů. V detailních, propracovaných kresbách a s použitím každodenních i nalezených materiálů a textilií vytváří komplexní scenerie, které odkazují mimo jiné na nemožnost setkání, odcizení, provázanost lidských a nelidských interakcí, na válku a z ní plynoucí traumata.

Tereza Kalousová ve své tvorbě nápaditě propojuje objektovou tvorbu, videoinstalace i architektonické citace, jejichž prostřednictvím zkoumá proměny tělesnosti, časovosti a vnímání prostoru v éře virtualizace. Příznačným  motivem její tvorby je deformace: deformace těla, času a pohybu, stejně jako deformace infrastruktur současné neoliberální společnosti. Ve svých filmových dílech i objektové tvorbě vytváří světy, kde se prolíná digitální a analogové pojetí já, čímž nás odkazuje jak k postinternetové estetice, tak k posthumanistickým přístupům v umění. Terezina umělecká tvorba prostě dokáže překvapovat a vzbuzovat zaujetí i pobavení. Mezi zdáním a realitou, mezi prožívaným a tušeným autorka buduje velmi křehkou a fluidní hranici, k jejímuž překračování nás úspěšně ponouká.    

Naše čestné uznání získává umělecká skupina Stop genocidě v Gaze za důležité politické poselství a etický rozměr jejich aktivit, které reagují na mlčení většiny kulturních institucí a českých médií tváří v tvář genocidě v Gaze.

Složení poroty:  

Denisa Bytelová, pedagožka, kritička, teoretička a kurátorka současného umění
Anna Gritz, ředitelka Haus am Waldsee v Berlíně
Hana Janečková, kurátorka a pedagožka působící na Akademii výtvarných umění v Praze
Valentinas Klimašauskas, nezávislý kurátor a spisovatel, ředitel Centra pro současné umění ve Vilniusu
Marika Kupková, kurátorka, teoretička a pedagožka
Maria Lind, kurátorka, ředitelka Kin Museum of Contemporary Art v Kiruně