Model kolektivní spolupráce - představení projektu Islands of Kinship

V tomto dvouletém projektu (srpen 2022–srpen 2024) bylo zapojeno sedm středně velkých uměleckých institucí z různých regionů Evropy (Společnost Jindřicha Chalupeckého, Praha, Július Koller Society, Bratislava, The Faculty of things that can’t be learned, Bitola/Skopje, Temporary Gallery, Kolín nad Rýnem, Frame, Helsinky, Latvian Centre for Contemporary Art, Riga a Stroom den Haag, Haag). Projekt vznikl jako odpověď na společně sdílenou potřebu reformovat způsob fungování uměleckých institucí v oblasti vizuálního umění a přispět k sociálně a environmentálně zodpovědnému a udržitelnému provozu kulturních institucí. V rámci této spolupráce jsme do naší institucionální praxe zaváděli nové či posilovali existující etické a metodologické rámce založené na hodnotách a principech, jako jsou inkluze, diverzita, spravedlivá reprezentace, solidarita, péče, sdílení, spřízněnost a sounáležitost.

Hlavním cílem projektu bylo vytvořit dlouhodobou profesní platformu pro společnou tvorbu, sdílení a výměnu zkušeností jak v oblasti programové činnosti, tak v rámci vnitřního fungování institucí. Usilujeme o to, aby se do mezinárodní diskuse zapojili nejen umělkyně*umělci a profesionálové z oblasti umění, ale také aktérky a aktéři mimo oblast vizuálního umění, jako jsou kulturní instituce, neziskové organizace a jednotlivci věnující se sociální a environmentální spravedlnost, podpoře kultury a umění různých etnických a specifických skupin, nebo integraci těchto skupin do společnosti. Důležitými přínosem je také zapojení publika, spolupracujících komunit a segmentů veřejnosti (v různých aktivních rolích jako spolutvůrkyně*spolutvůrci, spoluorganizátorky*spoluorganizátoři, hostky*hosté atd.), jejichž přístup ke kultuře a umění je ztížený v důsledku systémové diskriminace a marginalizace. 

Během trvání projektu jsme jednak vyvíjeli nová praktická řešení pro transformaci institucionální praxe, ale zároveň jsme zmíněná témata jako sounáležitosti, spravedlnost, zodpovědnosti a péče apod., reagující na současné globální environmentální, politické a socioekonomické výzvy,  adresovali prostřednictvím konkrétních uměleckých strategií a vizí.

Během projektu Islands of Kinship jsme uspořádali 21 výstav, 3 festivaly, jednu letní školu a řadu performativních událostí a veřejných programů, jako jsou workshopy a diskuse (celkem více než 40 akcí), rozdělených do čtyř tematických okruhů (Kinship and Family in the 21st Century, New Agora, Inclusive Curatorial Strategies, Beyond Ecology). Kromě veřejného programu jsme se zaměřovali také na posilování kapacit jednotlivých institucí — v této oblasti jsme akcentovali potřebu, aby (nejen) umělecké instituce budoucnosti kladly důraz na pozici koordinátorky /koordinátora, která*ý se bude soustředit na témata inkluze a udržitelnosti.

V SJCh tuto roli zastává Nikola Ludlová, romistka, historička a odbornice v oblasti inkluze vyloučených (především etnických, ale i jiných) skupin. Díky ustanovení této pozice se celý kolektiv SJCh více zaměřuje na inkluzivní a udržitelné praktiky v rámci celoročního programu, ať už se jedná o způsob komunikace s veřejností (zvolený jazyk ve výstavních textech, šíření informací cílenými kanály, apod.), tak o práci s publikem (zpřístupnění fyzického i sociálního prostoru uměleckých institucí, umění a doprovodných programů různorodým skupinám, aktivní a jasně zacílená strategie rozvoje publika) nebo prohloubení ekologicky udržitelných praktik při užití výstavních materiálů a postupů. SJCh tak postupně nastavuje dlouhodobou strategii ve všech svých výstupech a komunikaci výše zmíněných témat s publikem, získává zpětné vazby a kontinuálně zkvalitňuje své aktivity. 

Diskurzivní program Conflicting Relations publiku zprostředkovával perspektivy původních obyvatel Finska ze skupiny Sámi na otázky pohostinnosti a různé podoby nehostinnosti, které ve své zemi zažívají.

Pro bližší představu, během dvouletého období jsme v oblasti rozvoje interních kapacity:

• vytvořili koncepci pracovní náplně a obsadili pracovní místo pro novou pozici koordinátorky
• vytvořili prostor pro revizi interních struktur a procesů z hlediska inkluze a udržitelnosti,
• iniciovali nové formy kolektivního rozhodování, komunikace, evaluace naší práce a péče uvnitř týmu,
• zvětšili prostor pro vzdělávání a sdílení know-how s ostatními odbornicemi a odborníky pořádáním sympozií, vzdělávacích aktivit a vývojem nových systémů, metodologií a praktik, které jsou dále šířeny formou podcastů, návodů a publikace
• začali systematicky pracovat na dlouhodobých strategiích zaměřených na ekologicky, sociálně a finančně udržitelný provoz našich institucí, inkluzi a přístupnost ve vztahu k umění, institucím a pracovnímu prostředí, rozvoj publika a služby umělcům a umělkyním
• začali systematicky budovat vztahy s komunitami a vybranými segmenty publika

City as a Stage: Lost Modernistic Utopias je dlouhodobý umělecký interdisciplinární projekt, postavený na myšlence budování nové solidární společnosti. FRU skrze tento diskurzivní program angažuje místní komunity, umělkyně a umělce, zástupkyně a zástupce místní samosprávy a odbornice a odborníky, s cílem nalézat a aktualizovat, v kontextu globálních výzev jako je sociální nerovnost nebo klimatická změna, hodnoty a účely veřejného prostoru, kultury a solidarity.  Nejmenší brutalistní stavba, známá jako Domche (domeček) byla v 60. letech významným komunitním centrem. Tento fyzický a symbolický objekt se při této události proměnil v živé „jeviště“ pro novou performanci i podněty v oblasti komunitních programů a politických strategií.

V rámci výstavních a doprovodných programů jsme:

• realizovali nové výstavní formáty reflektující témata příbuzenství, sdílení a péče (včetně site-specific projektů a komunitních výstav),
• podpořili vznik nových děl na zakázku od umělkyň a umělců, kteří se zabývají environmentálními a sociálními otázkami,
• usilovali o diverzitu a spravedlivou reprezentaci, pokud jde o zastoupení umělkyň a umělců s ohledem na jejich genderovou identitu, kulturní, etnická a zdravotní specifika a další aspekty (zkušenost s emigrací apod.)
• navrhovali a realizovali konkrétní řešení, jak zpřístupnit naše programy specifickým cílovým skupinám (s ohledem na jejich potřeby nebo existující rozdíly v kulturním a sociálním kapitálů mezi lidmi pracujícími v institucích a skupinami historicky i aktuálně diskriminovanými a/nebo sociálně vyloučenými)
• rozvíjeli participativní přístupy a formáty – výstavy a doprovodné programy zapojovaly publikum a členky a členy spolupracujících komunit jako spolutvůrce

V rámci institucionální praxe jsme:

• otestovali nový model mezinárodní spolupráce (např. společná produkce výstav)
• vyvíjeli pracovní protokoly pro vnitřní organizaci práce a spolupráci s externími subjekty (např. dokument access rider - dotazník potřeb pro osoby se specifickými potřebami)
• vyvíjeli inkluzivní komunikační strategie (inkluzivní jazyk, plain language)
• aplikovali kroky k zviditelnění neviditelné práce a péče pracovnic a pracovníků v rámci kulturního a uměleckého provozu
• hledali a aplikovali spravedlivější modely odměňování
• navrhovali a realizovali flexibilnější, méně materiálně náročné produkční postupy a environmentálně šetrné výstavní strategie,
• zapojili se do mezinárodní sítě institucí, které hledají alternativy ke konkurenčnímu a výkonovému tlaku v kulturním poli.

Pokud byste se rádi dozvěděli více o našich zkušenostech s implementací inkluze a udržitelnosti v institucionální praxi a prohlédli si dokumentaci konkrétních uměleckých výstupů realizovaných v rámci této mezinárodní spolupráce, doporučujeme k vaší pozornosti publikaci A Collective Manual for Inclusive and Sustainable Institutions. Publikace obsahuje odborné texty od umělkyň*umělců, kurátorek*kurátorů a koordinátorek a koordinátorů pro inkluzi a udržitelnosti.

Website projektu naleznete na Islands of Kinship.