Cena Jindřicha Chalupeckého 2026 vyhlášena – letošními laureátkami jsou Yuliya Bokhan, Tereza Kalousová a Kolektiv Prádelna

Cena Jindřicha Chalupeckého zaznamenala v rámci aktuálního ročníku dosud nejvyšší počet přihlášených ve své historii. Mezinárodní porota ocenila šíři a rozmanitost přihlášek, přičemž značná byla účast mimopražských umělců. Mnoho přihlášených projektů nabídlo nečekané pohledy a dosud neznámé postupy vycházející z různého zázemí a životních zkušeností. Překvapivé byly i experimentace s uměleckými médii a zkoumání rozmanitých možností vizuálního jazyka. Mezi přihlášenými nechyběly ani inovativní přístupy k politickým a aktivistickým projektům, které spojovaly naléhavé otázky environmentální a sociální spravedlnosti s reflexemi probíhající tragédie války.

Porota se rozhodla ocenit dlouhodobou a soustavnou práci Kolektivu Prádelna v oblasti sociálně angažovaných témat – jejich dílo se zabývá zkušenostmi s vyloučením, marginalizací a chudobou prostřednictvím jedinečného uměleckého vyjádření. Dílo Yuliye Bokhan nabízí silné vhledy do existenciálních témat, jako jsou sociální vykořenění a úzkost, zároveň si její díla zachovávají půvab nevyřčeného a působivě propojují odkazy z celé historie malířství. Tereza Kalousová ve své tvorbě vynalézavě spojuje objektovou tvorbu, architektonické myšlení a videoinstalace. Ústředním motivem její tvorby je deformace – těla, vnímání času a pohybu v postinternetové realitě.

„Jsme moc rádi, že mezinárodní porota mohla vybírat z rekordního počtu přihlášených, což potvrzuje, že Cena Jindřicha Chalupeckého je respektovaným a relevantním oceněním, navíc pro široké spektrum přihlášených, pokud jde o diverzitu médií, národností i věku. Osobně bych také ráda upozornila na skutečnost, že letos jsou po třiceti sedmi letech existence CJCH oceněny výhradně ženy. S ohledem na strukturální překážky, jako je pay gap, ale mnohem častěji na společenské předsudky, s nimiž se ženy v rámci své kariérní cesty i dnes často potýkají, to vnímám jako důležitý moment v historii Ceny,“ uvedla ředitelka Tereza Jindrová, která vedení společnosti přebrala v loňském roce.

Cenu Jindřicha Chalupeckého získávají:

Yuliya Bokhan (1998) je běloruská umělkyně žijící a působící v České republice. Yuliya absolvovala malířský ateliér na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně pod vedením Vasila Artamonova. Studovala také na Běloruské akademii umění v Minsku, kde se specializovala na monumentálně-dekorativní umění s praxí v ikonografii, a rovněž v Ateliéru mozaiky Denise Chubukova, kde vznikaly velkoformátové mozaikové panely pro výzdobu chrámů.

Autorka se ve své tvorbě soustředí na práci s prostorem a na způsoby, jak vybudovat místa, kde může každý na základě prezentovaných obrazů, zvuků, a jejich vzájemné interakce nalézt cestu k ukrytým obsahům. Pomocí malby, koláže, videa a zvuku vytváří multimediální díla na pomezí obrazu, objektu a instalace, která mohou působit jak intenzivně a expresivně, tak jemně a citlivě. Ve svých pracích kombinuje odkazy na duchovní a historické motivy s osobní, existenciální a psychologickou reflexí. Zajímá ji napětí mezi vnější a vnitřní realitou, mezi jednotlivcem a druhými lidmi i mezi různými vrstvami vlastního prožívání.

Zaměřuje se na momenty, ve kterých dochází k neporozumění, rozporům a pocitu nemožnosti skutečného setkání. Skrze tato témata se dotýká současných otázek mezilidských – i nelidských – vztahů a hledání upřímnosti vůči sobě samé i světu. Svá díla umělkyně představila například v Galerii NTK v Praze, galerii Zaazrak Dornych v Brně, Galerii výtvarného umění v Náchodě či Městské galerii v Třinci.

Tereza Kalousová (1998) je vizuální umělkyně a architektka působící mezi Prahou a Amsterdamem. Vystudovala architekturu na pražské UMPRUM (pod vedením Ivana Kroupy a následně u Evy Franch i Gilabert), kde navštěvovala také ateliéry hostujících umělců Maji Smrekar a Sama LeWitta. Prošla rovněž programem Architectural Design v ateliéru Nicka Axela na amsterdamské Gerrit Rietveld Academie a v roce 2024 začala studium na Dirty Art Department na Sandberg Institutu v Nizozemsku. V současnosti se věnuje postmagisterskému programu na FaVU v Ateliéru videa.

Ve své praxi autorka pracuje s různými médii: s videem, sochou, instalací a textem. Zabývá se úvahami o tom, jak digitální technologie a současné ekonomické a politické systémy ovlivňují naše vnímání vlastního těla, času a prostoru. Zajímají ji mezní situace, kdy zaběhlé formy a systémy nemohou plynule pokračovat, ale ani se úplně rozpadnout. Soustředí se na to, jak se v takových momentech snažíme zorientovat a co se děje s lidským tělem, s blízkostí a s jazykem, který někdy přestává fungovat. Ve své práci vychází z osobní zkušenosti, kterou využívá jako nástroj k uchopení širších společenských a systémových souvislostí.

Práce Terezy Kalousové byly prezentovány v českém kontextu například v pražské etc. galerii, v Galerii Vi Per či v City Surfer Office, dále také Brně v Galerii TIC (společně s Erikou Velickou) nebo v Galerii FaVU (společně se Šimonem Chloubou). V mezinárodním prostředí se pak její díla objevila na výstavách v Českém centru v New Yorku či v amsterdamských prostorech PAKT nebo De Hallen. Promítání autorčiných filmů se odehrálo v Londýně, New Yorku, Vídni a Amsterdamu. Její krátký film Vanilla Sky získal Cenu diváků v soutěži Jiné vize na festivalu PAF Olomouc 2025.

Kolektiv Prádelna je skupina žen, které se spojily s cílem narušovat stereotypy a předsudky vůči lidem bez domova. Prostřednictvím textů, kreseb, filmů a živých akcí upozorňují na realitu sociálního vyloučení a pocit nepatřičnosti ve veřejném prostoru, který by měl být z principu přístupný všem. Vycházejí přitom z osobních zkušeností se životem na ulici i ze znalosti systémových bariér, které lidem brání v důstojném životě.

Od roku 2023 provozuje kolektiv v letních měsících mobilní prádelnu, jejímž prostřednictvím nabízí lidem bez přístupu k hygienickým zařízením možnost vyprat a usušit si prádlo. Praní zde není charitní službou, ale způsobem, jak vytvářet dočasné bezpečné prostředí, vztahy a prostor pro setkávání.

Kolektiv Prádelna vznikl v roce 2019 během tříměsíční rezidence (nazvané Magdalenina Prádelna) žen v sociální tísni v galerii INI Prostor v Praze. Dnes jej tvoří Balu, Helena, Linda, Monika, Daša, Magdalena a fenka Aranka. V roce 2022 v rámci bienále Ve věci umění kolektiv představil participativní instalaci v Galerii hlavního města Prahy. Jejich film Jak vyjádřit touhu nemožného získal v roce 2023 první cenu na festivalu Marienbad. Prádelna představila svou práci mimo jiné v Galerii města Litomyšle (2025), na Kyiv Biennale ve Vídni (2023), na festivalu 4+4 dny (2021) nebo v Kunsthalle Gent (2020). V roce 2025 vydal kolektiv autorskou publikaci Píčou ke zdi. Dlouhodobě spolupracuje s iniciativou tranzit.cz.

Vedle laureátek Yuliye Bokhan, Terezy Kalousové a Kolektivu Prádelna porota ocenila zvláštním uznáním skupinu Stop Genocide in Gaza, jejíž přihláška podle poroty vynikla politickým poselstvím v reakci na mlčení kulturních institucí tváří v tvář genocidě v Gaze.

Výstava laureátek v galerii PLATO Ostrava

Slavnostní vernisáž výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého 2026 proběhne 21. října 2026 v galerii PLATO v Ostravě. Vedle uměleckých projektů letošních laureátek nabídne i doprovodný program, od komentovaných prohlídek po programy pro děti či Školu participativní art mediace. Zahraniční hostkou podzimní výstavy bude Sophie Jung, umělkyně, která působí v Londýně a Basileji.