Uprostřed Stanice propagandy, instalace Jonase Staala coby zahraničního hosta letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého, se nachází Škola propagandy. V rámci této platformy probíhají během konání výstavy setkání s expertními, aktivistickými i organizátorskými kruhy s cílem společně zanalyzovat nástroje a formy současných propagand a zároveň experimentovat a vzdělávat se v metodách (anti)propagandy.
Jonas Staal je mezinárodně uznávaný nizozemský umělec a letošní mezinárodní host Ceny Jindřicha Chalupeckého, pro kterou vytvořil projekt Stanice propagandy.
Propaganda je často vnímána jako přežitek z totalitní éry a bezprostředně ji známe pouze v kontextu současných diktatur, například pod vedením Vladimira Putina nebo Kim Čong-una. Jak ale ukazuje projekt s názvem Stanice propagandy umělce a experta na propagandu Jonase Staala, ani demokracie není vůči propagandě imunní.
Panoptikon označuje historický model vězení, který strážcům umožňoval sledovat vězněné z jednoho centrálního místa. Později se stal metaforou pro „velkého bratra“ a jeho neustálý dohled nad lidmi v moderní společnosti. Po vstupu do Staalovy instalace se ocitáme uprostřed obráceného panoptikonu – my v něm sledujeme propagandisty. V jednotlivých celách Stanice propagandy tak můžeme vidět různé modely propagandy, které rezonují i v dnešních demokraciích – od liberální přes ekonomickou až po tu ekologickou.
Propaganda se netýká jen předávání určitého typu zpráv. Je to akt tvorby reality. Pokud chceme svět proměnit, musíme pochopit, jak současné elitářské formy propagandy tvarují naši realitu. Jenom tak budeme moci společně vytvořit realitu jinou, založenou na hluboké demokratizaci, spravedlivém rozdělení bohatství a reparacích za kolonialismus a klimatické změny. Tato instalace před nás tak klade nejednu výzvu: nestačí podrobovat existující propagandy kritickému zkoumání, je třeba přispět k vytváření naší vlastní, nové, osvobozující propagandy.
Výstava se konala v rámci mezinárodního projektu Islands of Kinship: A Collective Manual for Sustainable and Inclusive Art Institutions a byla realizována s finanční podporou Ministerstva kultury a Evropské Unie.