Intervence # 6: Katarína Hládeková – Klíčová slova

12. října 2017 – 26. listopadu 2017

Liberec, Oblastní galerie Liberec

Intervence # 6: Katarína Hládeková – Klíčová slova

Oblastní galerie Liberec | Masarykova 723/14 | Liberec | www.ogl.cz

Kurátorka: Tereza Jindrová
Produkce: Veronika Čechová

 

Výstava Kataríny Hládekové v Oblastní galerii Liberec navázala stejně jako předchozí dvě liberecké výstavy loňských finalistek Ceny Jindřicha Chalupeckého na finálový projekt prezentovaný umělkyní v rámci Finále 2016 v Národní galerii v Praze. Tvorba Hládekové se ale od té doby přirozeně posunula, a proto představila v Liberci pouze fragment původní instalace nazvané # ∞ ) po formální i obsahové dekonstrukci a současně doplněnou o nový kontext založený mimo jiné na čerstvě vydané knize s příznačným názvem Model a metoda.

Katarína Hládeková (1984) je absolventka Fakulty umení Technické univerzity v Košiciach (Ateliér grafiky a experimentální tvorby Rudolfa Sikory) a brněnské Fakulty výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně (Ateliér malířství III Petra Kvíčaly). Strávila studijní stáž na Akademii Sztuk Pieknych im. Jana Matejki v Krakově. Doktorské studium zahájila na Katedře elektronického obrazu Univerzity J. E. Purkynĕ v Ústí nad Labem a v současnosti v něm pokračuje na brněnské FaVU. Pracuje zejména v médiích objektu, instalace a fotografie, přičemž ústředním tématem její práce je model: monumentální prostorová realizace v malém měřítku, která je často představena právě skrze fotografii. Autorka zkoumá proměnlivý vztah mezi realitou a jejím obrazem (či předobrazem), který se sám o sobě stává novou skutečností. Svou tvorbu představila v mnoha českých a slovenských výstavních institucích, v poslední době například v Kabinetu T ve Zlíně, brněnské Galerii TIC, Make Up Gallery v Košicích nebo Fait Gallery v Brně. V roce 2013 reprezentovala Slovensko v rámci Henkel Art Award.

 

Kurátorský text

Klíčová slova jsou na jedné straně funkční pomůckou při (hypertextovém) vyhledávání a pro sumarizaci textu, současně jsou ale také zásadními nositeli významu nebo přinejmenším stěžejními ukazateli pro porozumění obsahu sdělení jako celku. Zdánlivá metafora „klíč k významu“, tak je v tomto případě doslovná.

Jaká jsou klíčová slova v rámci současné výstavy Kataríny Hládekové v Oblastní galerii v Liberci? Tato kompletně nová instalace objektů, textů a kreseb volně navazuje na vybraná klíčová slova, která byla jádrem Katarínina loňského projektu pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jde především o zrcadlení a cyklení.

Zrcadlení dvou stran, vzájemných protějšků, je základním formálním principem instalace. Objekty v prostoru ve tvaru uzavřené závorky < > navazují na zájem umělkyně o typografický znak, který se objevil v projektu pro CJCh nazvaném #∞). Zároveň objekty na aktuální výstavě evokují rozevřené knihy, které si navzájem nabízí svůj vnitřní obsah a odráží se v sobě, byť nejde o zrcadlení doslovné. Na jedné polovině „dvojlistu“ vidíme fotografie papírových modelů krajiny. Jejich téměř dekorativní uspořádání do horizontálních pásů nad sebou pak koresponduje s řádkováním básní na druhé polovině dvojlistu. Vizuální struktura obou polovin knih se tak opět navzájem zrcadlí.

Umělkyně zde použila útržky dvou sonetů – autorem jednoho je slovenský romantický básník Pavol Országh Hviezdoslav, druhý je z pera Johna Donna, anglického básníka a kněze žijícího na přelomu 16. a 17. století. Hviezdoslavovy Krvavé sonety a Donnovy Holy Sonets se protínají v momentech líčení války a smrti, ale také důrazem na krajinu: v případě Johna Donna jde o krajinu zaslíbenou, u Hviezdoslava zase o krajinu rodnou, o vlast. I zde se tak obsah obou textů, které umělkyně ponechala v pouhém fragmentárním náznaku, navzájem odráží.

Postavy básníků se prolnuly i do dalšího prvku výstavy – staly se z nich postavy kresleného vtipu na protilehlých stěnách. John Donne má knírek a okruží kolem krku, Hviezdoslav zase šátek a vous. Katarína tak za užití vizuálních znaků typických pro tyto dvě historické postavy parafrázuje obyčejný novinový vtip, v němž letadlo letí po obloze nejdřív jedním směrem, pak zase opačným a pokaždé dává příležitost k činu kapesnímu zloději. Tato banální situace je tak pokaždé svým vlastním odrazem a současně se odehrává v nekonečném cyklu pohybu tam a zase zpět. Pro autorku je tento pohyb mj. také metaforou překladu, který je v případě jazykového sdělení vždy v jistém smyslu ztrátový, naopak u informace nesené vizuálním znakem zůstává význam stále tentýž.

Motiv věčných cest a návratů pak Katarína shrnula do jednoduchého nápisu převzatého ze zpráv, které nám posílají mobilní operátoři, když dorazíme do cizí země: „Vitajte v Česku, kde využívate služby tak ako aj na Slovensku.“ Tento citát by mohl evokovat historicko-politickou problematiku vztahu mezi Českem a Slovenskem, o to však umělkyni nejde. Jde o obsah sdělení, jímž je opět odraz (služby, které používáte doma, se odráží identicky i v zahraničí), moment mobility a také země (slovensky krajiny) jako domoviny.

V souhrnu se tak ukazuje, že jakkoli za vstupní klíčová slova této výstavy můžeme považovat zrcadlení/odraz a cyklení, jako „klíče k významu“ zde musíme použít ještě slova další, která snad mohou mít i důvěrnější konotace: krajina, cesta, návrat, domov.

Tereza Jindrová

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím