Intervence #30: Jiří Žák

Nedokončený milostný dopis

Jiří Žák se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá fiktivními i skutečnými mikropříběhy na pozadí politických dějin, které svým přístupem často relativizuje a odkrývá nepohodlná zákoutí. V rámci výstavy v OGL představí autor jeden ze série filmů blížící se žánru tzv. dokumentární fikce. Krátké snímky vznikly v rámci Žákova zkoumání tématu československého, respektive českého zbrojního průmyslu – konkrétně vývozu českých zbraní do Sýrie, který se z původní spolupráce socialistických zemí proměnil v čistě obchodní vztah, takřka lhostejný ke změnám politických režimů. Kromě snímku Nedokončený milostný dopis bude součástí instalace také replika oktagonového stolu společnosti Omnipol, která v dobách ČSSR zajišťovala pro komunistickou vládu širokou škálu vojenského materiálu. Výstavu doplní také nově vzniklá série polaroidových fotografií, na nichž Žák ilustruje problematičnost této málo známé kapitoly českých dějin.

Jiří Žák (*1989, Zlín) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na UMPRUM, v Šalounově ateliéru a na Univerzitě umění a designu v Karlsruhe. Pracuje především s  pohyblivým obrazem a videoinstalacemi, ve kterých se zpravidla prolíná výzkumná složka s  poetickou linií a formou vyprávění. Zajímá se o identitu postkomunistických zemí a její dekonstrukci skrze nezápadní perspektivy. Dlouhodobě zkoumá například problematiku exportu českých zbraní na Blízký východ, důležitým tématem je pro něj také společensko-politický vztah k informacím zveřejněným skrze média a v  prostředí internetu. Jeho nejnovější práce se věnovaly také environmentální úzkosti. Žák představil svou tvorbu v  řadě nezávislých galerií i institucí v  České republice a v  poslední době také v  zahraniční, například na Varšavském bienále. Působí v kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT, v roce 2017 byl finalistou soutěže Jiné vize na festivalu PAF v Olomouci. Pracuje pro Artyčok TV.

Foto: Jan Kolský

zobrazit všechny fotky (18)

skrýt fotky

Kurátorský text

Jiří Žák se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá fiktivními i skutečnými mikropříběhy na pozadí politických dějin, které svým přístupem často relativizuje a jejichž nepohodlná zákoutí odkrývá. V rámci výstavy v OGL představí autor jeden ze série filmů blížících se žánru tzv. dokumentární fikce. Filmy byly poprvé společně uvedeny jako součást výstavy Cena Jindřicha Chalupeckého 2020 v galerii PLATO Ostrava. Krátké snímky vznikly v rámci Žákova zkoumání tématu československého, respektive českého zbrojního průmyslu – konkrétně vývozu českých zbraní do Sýrie, který se z původní spolupráce socialistických zemí proměnil v čistě obchodní vztah, takřka lhostejný ke změnám politického režimu. 

Z trojice filmů na toto téma vybral Jiří Žák pro výstavu v OGL ten zdánlivě nejpoetičtější, který také propůjčil název celé výstavě. Nedokončený milostný dopis představuje zajímavou technickou koláž: archivní filmové záběry ze zdrojů Národního filmového archivu Praha z 60. a 70. let minulého století jsou upravené do podoby rozechvělého snového obrazu, doplněného o autorskou zvukovou stopu. V té se prolíná tklivá hudba s mluveným slovem v libozvučné arabštině. Dva neznámé hlasy, které, jak se postupně ukazuje, zastupují spíše pocity celé země, národa a kultury než konkrétních jednotlivců, hovoří o okouzlujícím, avšak mocensky nevyváženém vztahu, jež navzdory počátečnímu zdání nestojí na upřímnosti, ale na chladném ekonomickém kalkulu.

„Nejprve to voní sladce, když hoří santalový les,“ říká jemný ženský hlas za vizuálního doprovodu scén zachycujících budování složitých průmyslových struktur ropné rafinérie, které jednou provždy změnily ráz prostředí starobylých syrských měst. Měst, jejichž názvy slýcháme v posledních letech v souvislosti s válečným zpravodajstvím až příliš často a které se staly novodobým symbolem pro krvavé konflikty na Blízkém východě. Zviditelněním vazeb mezi Československým průmyslem včetně mnohaletých dodávek zbraní do této oblasti nastiňuje Žák důsledky, které nelze brát z pozice místního publika na lehkou váhu.

Tuto násilnou linku příběhu akcentuje i série polaroidových fotografií pořízených přímo pro tuto výstavní prezentaci. Co zůstává ve filmu jen naznačeno – hlasy bez tváře, nejasné obrysy tušeného budoucího násilí – stává se na snímcích realitou. Tragický příběh o smrti, kterou střelné zbraně vždy implikují, zde nabývá jasných kontur v dramaticky zinscenovaných „momentkách“.

Napodobenina masivního jednacího stolu společnosti Omnipol (podniku, který byl jedním z hlavních aktérů problematické „socialistické výpomoci“ Syrské arabské republice), jejíž předobraz je zachycen na autentických dobových záběrech použitých v promítaném filmu, již jen dokresluje dobové opojení mocí, jehož důsledky je možné ve světě pozorovat dodnes.

Veronika Čechová