Intervence #29: Atmosférické jevy

Intervence #29: Atmosférické jevy

Instalace situovaná do prostor lobby a restaurace budovy hotelu Ještěd poukazuje na snahu člověka pochopit a zachytit nevyzpytatelné jevy objevující se v zemské atmosféře. Jsme fascinováni krásou optických her slunečních paprsků s dešťovými kapkami, i hrozících bouřkových mraků, pozorujeme je, zkoumáme, měříme, ale nehledě na bohaté poznatky, jenž o nich máme,  pro nás zůstávají něčím částečně neskutečným, vzdáleným, neuchopitelným. Cítíme z nich sílu, která nás mnohonásobně přerůstá. Navzdory současným možnostem vyspělých technologií jsme se v určitém smyslu stále nevzdálili od původních mytologických výkladů dějů, které nás obklopují. Přestože už jen málo kdo dnes interpretuje výjimečné jevy na obloze jako znamení „vyšší moci“, či předzvěst velkých dějinných událostí, i tak při pohledu na dramatické proměny počasí a okem viditelné pohyby planet na nebi zažíváme pocit setkání s něčím nadpřirozeným.
Umělecká díla vystavená v ikonické budově televizního vysílače na vrcholu hory Ještěd, kde jsou skrze všudypřítomné prosklené plochy v permanentní konfrontaci s velkolepými výhledy na okolní krajinu a širokou nebeskou báň, reagují každé svébytným způsobem na tyto fascinující, člověka přesahující jevy.

Instalace Michala Cába a Bronislavy Orlické navazuje na jejich společnou dřívější výstavu Lovci bouřek, z níž pochází velkoformátová malba abstrahovaného mraku, jejíž autorkou je Orlická. Michal Cáb připravil zcela novou audio skladbu kombinující zvuky přírodní povahy odkazující k nejrůznějším polohám počasí - mimo jiné také bouřce, hromobití a dešti - a autorskou elektronickou hudbu. Obě díla se vzájemně doplňují a divákům nabízí komplexní zážitek, kdy se za poslechu Cábovy kompozice mohou zároveň pohledem ponořit do blízkých mraků - ať už toho namalovaného, nebo těch co obklopují vrchol Ještědu a které jsou díky proskleným plochám budovy hotelu všudypřítomnou součástí výhledů do okolí.

Světelná instalace Richarda Loskota reaguje na umělecké dílo Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského Spad meteoritů. Autor doplnil ikonickou sérii skleněných objektů o světelný kotouč na blankytném poli, které se neustále proměňují na škálách chladných a vřelých barev. Dílo symbolizuje procesy Slunce na obloze a poukazuje na to, jak se tento pradávný estetický vjem promítl do našeho vnímání barev. Právě oranžová (dříve nazývaná ohnivá) s modrou tvoří tzv. doplňkové barvy, jejichž kombinace je lidskému oku přirozeně příjemná. Autor tento pocit umocňuje skrze vizuální abstrakci. Výsledný efekt je tvořen sadou světelných barevných polí, která se vzájemně prostupují. 

Malířka Karolína Rossí představuje trojici obrazů z cyklu Ve světě džinů. Autorka se ve své umělecké praxi zaměřuje na psychologický obraz člověka a její malby jsou často exkurzem do hlubin duše a lidského podvědomí. Vystavené obrazy jsou zpodobněním nehmotné skutečnosti, která se nám může jevit jako vzdálené, mlhou zahalené útvary, vesmírné struktury nebo iluzorní krajiny. 

Adéla Součková a její video Počasí času vnáší do výstavy dva zásadní a nečekaně protichůdné elementy. Jedním z nich je vizualita videa, stylizovaná do klasických moderovaných předpovědí počasí, které jsme zvyklí jako diváci sledovat v televizi. V kontextu lobby budovy hotelu Ještěd, na jejímž vrcholu se nachází televizní vysílač, tak toto uměleckého díla působí, jako by pro něj snad bylo přímo zamýšlené. Druhým, zásadním prvkem je pak nečekaný obsahový odklon videa od tohoto tradičního zpravodajského formátu. Moderátor sice hovoří o očekávaných meteorologických jevech nadcházejících dní, při pozorném sledování jeho výkladu se ovšem ukáže, že se předpověď spíš než na fyzický vliv dění na obloze a v povětří na lidské obyvatele planety vztahuje na jejich emoce, prožitky a vzájemné vazby.