Intervence #27: V jejich kůži

13. července 2021 – 12. září 2021

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně | Vavrečkova 7040 | Zlín | www.muzeum-zlin.cz

Vystavující umělkyně a umělci: Julie Béna, Romana Drdová, Lukáš Hofmann, Eliška Konečná, Veronika Přikrylová, Kateřina Vincourová, Jiří Skála, Tereza Štětinová, Jiří Žák
Kurátorka: Karina Kottová
Produkce: Jakub Lerch

13. července 2021 – 12. září 2021

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně | Vavrečkova 7040 | Zlín | www.muzeum-zlin.cz

Intervence do expozice Princip Baťa v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně představuje práci umělkyň a umělců nejmladší generace i již dlouhodobě etablovaných tvůrců, kteří se ve vybraných dílech dotýkají tématu obuvnictví nebo módy, ale také širších souvislostí práce a pracovních podmínek, které stojí za existencí produktů designu pro každodennost i luxusního zboží. Tato témata umělkyně a umělci zkoumají zvlastních specifických perspektiv: poetických i angažovaných, adorujících i kritických. Mezi vystavujícími umělkyněmi a umělci jsou také laureátky*ti Ceny Jindřicha Chalupeckého z let 1996 – 2020.

Současné umění se v mnoha případech přibližuje principům a východiskům designu a módy, a vybraná díla tak pracují s prvky textilu, motivy obuvi nebo figurín. Práce Romany Drdové, Kateřiny Vincourové, Julie Béna, Elišky Konečné, nebo Veroniky Přikrylové zkoumají tenké hranice mezi touhou po kráse a fetišem, mezi komerčními artikly a uměním, domovem a světem „venku“. Tato díla jsou zasazená do expozice mezi původní exponáty, a hrají tak jemnou hru s diváky, kteří je mnohdy od stávajících výstavních předmětů odliší až na druhý pohled. Součástí intervence jsou také díla tematizující mechanismy skryté za vznikem obuvi a dalších praktických i estetických produktů: video Lukáše Hofmanna vzniklé v koželužně je záznamem mizejícího řemesla, i zastavením se nad materiálem, který se zkůže živé bytosti stává komoditou. Video Jiřího Žáka se věnuje přímo otázce Baťovského mechanismu organizace práce a především rozšíření Baťova impéria do zbytku světa – do vzdálených kontextů, které značka Baťa nečekaně spojuje a zároveň poukazuje na vzájemné rozdíly a křehkost souvisejících vztahů. Dílo Jiřího Skály se věnuje přímo tématu práce, ať už zobrazení často neviditelných dělníků stojících v pozadí velkých projektů a produktů, nebo samotným mechanismům umožňujícím synchronizaci a spolupráci velkého množství osob, na pomezí utopického univerza a sociálního inženýrství. Součástí intervence je také socha od Terezy Štětinové, která se svou estetikou vrací do světa dětských her, ale také otevírá téma exotiky a exotizace provázející značnou část muzejních expozic po celém světě, kdy jsou „exotické předměty“ mnohdy ukázány bez hlubšího vysvětlení odkud přesně tyto artefakty pocházejí, jaký byl jejich původní účel a jak se sem dostaly.

Intervence jako celek je zamyšlením nad klady i zápory existence krásných věcí a luxusního zboží, nad tím, jaká je jeho symbolická hodnota a (etická) cena, co je důležité a co už je zbytečné, co všechno můžeme využít ke kultivaci našeho (lidského) světa a jak by bylo možné se zachovat, abychom uspokojili vlastní estetické i praktické potřeby a zároveň byli féroví ke všem lidským i nelidským entitám, které se na takovém uspokojení podílejí: zvířatům, přírodě, i lidem.