Divák má cenu

Divák má cenu

Divácká cena je po boku Ceny Jindřicha Chalupeckého udílena již od roku 2002. Diváci prostřednictvím hlasování na internetu nebo přímo v místě konání finálové výstavy volí jednoho z finalistů, který je nejvíc zaujal. Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s Galeriemi TIC uvede v prosinci v Brně výběr prací držitelů divácké ceny spolu s krátkými videorozhovory na téma smyslu a hodnoty tohoto ocenění.
Výstava však chce přesáhnout rovinu rekapitulace minulosti a jejím hlavním smyslem je aktivně oslovovat právě přicházejícího diváka – za pomoci různých strategií docílit stavu, v němž si divák živě uvědomuje sám sebe jako stěžejního činitele při vnímání a vytváření významu jednotlivých děl i výstavy jako celku.
Jak například ovlivní divácký zážitek specifický hudební podkres nebo vůně? A co když vstupu do výstavy předchází posezení v čekárně, zatímco uvnitř výstavy čeká fyzická překážka, s níž je třeba se vypořádat? A neměl by být divák za svou pozornost a čas finančně odměněn?
Součástí projektu budou i doprovodné akce zaměřené na diváctví, a to včetně skupiny „angažovaných diváků“ vedené Isabelou Grosseovou a Jesperem Alvaerem.
Smyslem projektu je zviditelnit a tematizovat názory širšího spektra diváků (současného) umění. Jejich hodnocení umění přirozeně není formováno stejnými měřítky či požadavky, jaké zastává odborná porota, která vybírá laureáta CJCh, pokud ale nechceme, aby bylo současné umění uvězněno v bezpečí slonovinové věže, je nezbytné věnovat pozornost svému publiku – vycházet mu vstříc, ale nepodceňovat ho.

Foto: Tomáš Souček

Kurátorský text

Institut cen diváků/čtenářů/posluchačů má své místo ve všech uměleckých oborech a v oblasti výtvarného umění u nás asi není příhodnější příležitost k takovému hlasování než v souvislosti s Cenou Jindřicha Chalupeckého. Divácké cena je spolu s laureátem CJCh vyhlašována již od roku 2002 (v prvních několika letech nepravidelně) a jako její patron se vystřídal časopis Reflex a Respekt, od roku 2015 jsou to Česká centra. Diváci prostřednictvím hlasování na internetu nebo přímo v místě konání finálové výstavy volí jednoho z finalistů, jehož prezentace je nejvíce osloví.

Jsme přesvědčeny o hlubokém smyslu divácké ceny, a to nejen proto, že se jedná o možný způsob, jak aktivizovat široké publikum – umožnit mu být součástí dění a vyjádřit se, ale také proto, že rozhodnutí diváků vysílá zprávu směrem zpět do umělecké scény. O laureátovi CJCh rozhoduje odborná mezinárodní porota, hlas diváků ale můžeme vnímat jako určitou protiváhu vůči tomuto rozhodování zevnitř. Svědčí o tom i skutečnost, že doposud se rozhodnutí poroty a diváků nikdy neprotnulo v osobě jednoho finalisty.

V praxi ovšem musíme konstatovat, že divácká cena stojí stále ve stínu vyhlášení samotného laureáta CJCh, k čemuž přispívá i skutečnost, že informace, které lze o divácké ceně zpětně dohledat, jsou velmi kusé. Tento „dluh“ hodláme ve Společnosti Jindřicha Chalupeckého postupně splácet a diváckou cenu více etablovat.

Na výstavě Divák má cenu!chceme ovšem přesáhnout rovinu nezaujaté rekapitulace minulosti – od dosavadních vítězů Divácké ceny jsme vybraly díla víceméně z posledních let podle osobního zaujetí a zalíbení a postupovaly jsme tak pravděpodobně více subjektivně a intuitivně. Dalo by se říct, že jsme tedy vybíraly spíše jako diváci než jako odborníci.

Naší hlavní snahou pak je ve výstavě aktivně oslovovat a tematizovat přítomného diváka: za pomoci různých strategií docílit stavu, v němž si divák živě uvědomuje sám sebe jako zásadního činitele při vnímání a vytváření významu jednotlivých děl i výstavy jako celku. Zajímalo nás, jak pomocí někdy explicitních, někdy spíš podprahových zásahů působit na emoce i psychosomatiku diváka a dosahovat tak svým způsobem zcizujícího efektu.

Jak například ovlivní divácký zážitek specifický hudební podkres nebo vůně? A co když vstupu do výstavy předchází proces čekání a „iniciace“? Uvědomuje si návštěvník výstavy, v jakém přichází rozpoložení, a že to ovlivňuje jeho hodnocení umění přinejmenším stejně jako jeho dosavadní zkušenosti? A neměl by být návštěvník výstavy za svou pozornost a čas finančně odměněn?

Odpovídáme možností vybrat si podle vaší nálady z připravených playlistů (pod kuratelou hudebního publicisty Karla Veselého), které vás budou provázet napříč výstavou. Galerii jsme nechaly provonět cukrovím, takže se „neutrální“ prostor galerie alespoň čichově přibližuje třeba cukrárně. Někoho to může ve výstavě pozdržet, někdo se naopak rozhodne odejít dřív a zajít si radši na něco dobrého… Středovou část výstavy jsme vyhradily jako prostor pro oddych a alespoň letmé seznámení s vystavujícími autory, aby do „nezaujatého“ vnímání děl proniklo cosi osobního. A než vůbec vstoupíte do prostoru galerie, zastavíte se v netypické čekárně, kde se můžete na svou roli diváka připravit. Pro každého návštěvníka výstavy pak je připravena symbolická odměna, která se rovná někdejší ceně vstupného do galerií TIC.

Během celé výstavy se zároveň bude v galerii scházet skupina „angažovaných diváků“ vedená Isabelou Grosseovou a Jesperem Alvaerem. Členové této skupiny byli vybráni anonymně na základě inzerátů a dostávají za svou účast honorář. Činnost skupiny, jejímž cílem je rozvíjení diváckých kompetencí a emancipace diváka, se bude průběžně propíjet do podoby výstavy, která se tak bude částečně proměňovat.

Zmíněné kurátorské zásahy chtějí být spíš neviditelné, nerady bychom totiž vytvářely dojem, že samotná vystavená díla si nevystačí sama a „potřebují nějak doplnit“. Věříme, že výstava funguje jako svébytný vizuální a prostorový celek a vše, co je zde nad rámec samotných děl, funguje jako pomyslné zrcadlo, díky němuž divák vidí po boku vystavených děl sám sebe.

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím