Současné čínské umění a institucionální praxe zaznamenaly v posledních deseti letech výrazné směrování a oživení prostřednictvím tržního a komerčního sektoru. Od osmdesátých let probíhaly četné debaty o umělecké autonomii nahlížené skrze koncepty realismu a evropského modernismu, západu a východu, individualismu a národní ideologie, internacionalismu a kulturního nacionalismu. V těchto debatách jsme se často dostávali do slepé uličky binárních opozic současného umění, jako je soukromé a veřejné, umělecké a společenské. Těžiště přednášky se postupně přesouvá od binárních debat raných uměleckých hnutí v Číně ke globální migraci uměleckých myšlenek, forem a materiality vztažené k místnímu pohledu delty Perlové řeky, kde se nachází Times Museum.
Nikita Yingqian Cai žije a pracuje v provincii Kanton, kde v současnosti působí jako pomocná ředitelka a hlavní kurátorka v Guangdong Times Museum. Kurátorovala např. tyto výstavy: A Museum That Is Not (2011), Jiang Zhi: If This Is a Man (2012), You Can Only Think about Something if You Think of Something Else (2014), Roman Ondák: Storyboard (2015), Big Tail Elephants: One Hour, No Room, Five Shows (2016-2017), The Man Who Never Threw Anything Away (2017) a Pan Yuliang: A Journey to Silence (Vila Vassilieff v Paříži, 2017). Iniciovala parakurátorský cyklus, kde se zabývala např. těmito tématy: Nejistá země pod nohama: kurátorství na křižovatce změn (2012), Aktivní odklon: slabý institucionalismus a institucionalizace umělecké praxe (2013), Kultivace nebo revoluce? Život mezi bytem a farmou (2014), Mezi věděním a nevěděním: Výzkum v umění a skrze umění (2015), Vzájemné setkávání: podoby sběratelství a jeho reprezentační mody (2016).
Současné čínské umění a institucionální praxe zaznamenaly v posledních deseti letech výrazné směrování a oživení prostřednictvím tržního a komerčního sektoru. Od osmdesátých let probíhaly četné debaty o umělecké autonomii nahlížené skrze koncepty realismu a evropského modernismu, západu a východu, individualismu a národní ideologie, internacionalismu a kulturního nacionalismu. V těchto debatách jsme se často dostávali do slepé uličky binárních opozic současného umění, jako je soukromé a veřejné, umělecké a společenské.
Prezentace sleduje uměleckou trajektorii modernistické malířky Pan Yuliang a její přispění k založení katedry západního malířství na Akademii umění v Šanghaji a Nan-ťingu v období Čínské republiky, manifestace Huanga Yongpinga a jeho umělecké skupiny Siamen Dada, Konferenci umění v Ču-chači či prohlášení Northern Art Group v rámci hnutí Nové vlny z roku 1985, z poslední doby pak například umělecké projekty Zhenga Guogua (ze skupiny Yangjiang Group). Díky dokumentárním ukázkám z výstavy Big Tail Elephants Group, kterou si skupina sama uspořádala v devadesátých letech, či dílu After Reality (2013), čtrnáctiminutovému videu, které na rezidenci mezinárodní umělecké organizace Kadist vytvořil Zhou Tao, se těžiště postupně přesouvá od binárních debat raných uměleckých hnutí v Číně ke globální migraci uměleckých myšlenek, forem a materiality vztažené k místnímu pohledu delty Perlové řeky, kde se nachází Times Museum.
Nikita Yingqian Cai
Pozn.: Dračí loď je plavidlo poháněné lidskou silou. Plavidla se tradičně vyráběla v deltě Perlové řeky v jihočínské provincii Kuang-tung, a to z týkového dřeva (ponejvíce dováženého z indonéského města Pontianak) v rozličných provedeních a velikostech. Závody dračích lodí se tradičně konají na každoročním Festivalu dračích lodí v Číně.