Anna Hulačová: Faire essaim

Anna Hulačová: Faire essaim

Anna Hulačová představuje na výstavě Faire essaim sérii nových soch, jenž vznikla s podporou Společnosti Jindřicha Chalupeckého v roce 2021 během umělciny rezidence v Moly-Sabata.

Již v roce 2017 zahájila Společnost Jindřicha Chalupeckého dialog s francouzskou Nadací Alberta Gleizese / Moly-Saba v Sablons u Lyonu s cílem umožnit ve zdejším kontextu prezentaci českým umělkyním a umělcům. Kurátor Joel Riff jevil od začátku velký zájem o tvorbu Anny Hulačové, trvalo však téměř čtyři roky, než se podařilo spolupráci Hulačové s Moly-Sabata zorganizovat. Umělkyně tak letos absolvovala v Moly-Sabata několikaměsícční tvůrčí rezidenci, jejímž cílem byla příprava děl pro nadcházející výstavu Faire essaim.

Jedná se o výroční výstavu, jejímž středobodem jsou právě nově vzniklá díla Hulačové. Výstava Faire essaim reflektuje specifickou historii místa, kde se již téměř sto let buduje umělecká komunita. Ústředním motivem výstavy tak je idea úlu. Jak vysvětluje kurátor Joel Riff: „Výstava Faire essaim chce být oslavou řemeslných dovedností každého vystaveného díla a zároveň zdůraznit úlohu Moly-Sabata jakožto úlu – tedy místa spolupráce a soužití. Zapojené umělce spojuje také sdílené uvažování o práci – jejich vášnivé zaujetí procesem tvorby a kritický postoj vůči odcizení člověka od produktu jeho práce.“

Motiv včelstva i jeho organické začlenění do vlastních soch se v tvorbě Anny Hulačové objevuje opakovaně a dlouhodobě. Pro výstavu v Moly-Sabata vytvořila Hulačová sérii exteriérových soch, které jsou současně včelími úly.

Umělkyně popisuje svůj záměr: „Když přemýšlím o sochách ve veřejném venkovním prostoru, představují úly perfektní výzvu. Sochy sice mohou zkrášlovat a kultivovat veřejný prostor, ale mohly by také mít prospěšnou funkci vůči prostředí.V Moly-Sabata jsem navázala spolupráci s místním včelařem a hrnčířem. Navazuji také na historické tradice včelařství nebo africké alternativní postupy využívající keramické úly, které nejsou tak ekonomicky efektivní jako aktuální standard, ale zato jsou šetrnější k včelám a přírodě. Inspirací pro mě jsou Josef Volejník, Roman Linhart a Maurice Chaudière a jejich velmi progresivní přístup k alternativnímu včelařství. Po loňském roce a za současného stavu klimatické krize, vnímám celkovou společenskou touhu přejít z interiéru do exteriéru a dýchat čistší vzduch. Vytváření úlů nemusí být vnímáno pouze jako revitalizace folklóru nebo venkovské estetiky - věřím že tvorba soch jako úlů má nevyužitý potenciál, zejména s ohledem na současné umělecké přístupy.“

Přístup Anny Hulačové čerpá mj. z řecké mytologie (např. Aristaeus a Euridíke), především je ale relevantní ve vztahu k nanejvýš aktuálním otázkám ekologické udržitelnosti. Problém ztráty hmyzu velmi souvisí s monokulturním zemědělstvím. Mnoho paradoxů se objevují také v dnešní krajině. Například pro včelu je město v současné době čistším prostředím než krajina obklopená poli, jež jsou ošetřena pesticidy. Včelaři, kteří mají včelíny střechy městských domů v městských oblastech ukazují, že na rozdíl od venkovských oblastí chemické složení medu z města je lepší. Díky dnešnímu průmyslovému zemědělství se zdá, že se venkovská krajina mění v nehostinný prostor. Včely, čmeláci a další opylující hmyz jsou ukazateli čistoty prostředí, které je nezbytné pro náš život a zdraví. Pokud se postaráme o včely a prostředí, ve kterém žijí, staráme se současně také o sebe. Hulačová tak ve svých dílech reaguje na alarmující fakt, že podle řady studií za posledních 20 let vyhynulo přibližně 75% hmyzu. Pokud by opylovači vyhynuli úplně, krajina se promění v nehostinný sci-fi vesmír. I na to tak reagují úly-sochy Anny Hulačové v Moly-Sabata, když se formálně inspirují „futuristickým“ designem brutalismu.

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím